Deník N

V práci mi děti chybí, když jsem ale s nimi, těším se do kanceláře, říká Ivana z Prahy

„Nepociťovala jsem, že by dcera v jeslích nějak strádala. Pořád něco tvořili, já bych řadu těch věcí doma ani nevymyslela,“ říká matka dvou dětí. Foto: archiv Ivany Křivánkové
„Nepociťovala jsem, že by dcera v jeslích nějak strádala. Pořád něco tvořili, já bych řadu těch věcí doma ani nevymyslela,“ říká matka dvou dětí. Foto: archiv Ivany Křivánkové

„Když byla dcera v jeslích, společný čas jsme si užívaly mnohem více, než pokud bych byla neustále doma. Navíc se už od jednoho roku naučila být v kolektivu a s někým jiným než s mámou,“ říká Ivana Křivánková z Prahy. Kromě toho, že se stará o dvě děti, pracuje na poloviční úvazek jako finanční manažerka. Její příběh je součástí seriálu, v němž popisujeme, jak čeští rodiče zvládají skloubit péči o malé děti a kariéru.

Původně Křivánková pracovat při dětech neplánovala. „Když jsem nastupovala poprvé na mateřskou, říkala jsem si, že si dceru užiju a nejspíš se jen tak vracet nebudu,“ vzpomíná osmatřicetiletá matka. Postupně ale změnila názor, a když před pěti lety její dceři byl rok a půl, přihlásila ji do jeslí a sama nastoupila na částečný úvazek.

Rodina ji v práci při malých dětech vždy podporovala. „Když jsem měla pochybnosti a říkala si, proč se vracím takto brzy, tak mě manžel podpořil, že v zahraničí nastupují matky do zaměstnání ještě dřív, třeba po třech měsících,“ říká. Zároveň jí muž vždy pomáhal organizačně – pokud to bylo třeba, vyzvedával dceru z jeslí a později ze školky, stejně tak se dětem věnuje po návratu z práce, kdy Křivánková naopak usedá k počítači.

Od přátel prý ale samozřejmě občas slyšela dotazy, co blbne, ať si děti raději užije a že jeden rok je na jesle příliš brzy. „Vždy jsem oponovala tím, že potom naopak hrozí

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Zkušenosti českých rodičů

V tomto okamžiku nejčtenější