Deník N

Před 75 lety skončila vojenská operace, která šokovala německé velení a urychlila konec války o několik měsíců

Zničená technika 9. německé armády v okolí města Babrujsk. Zdroj: Wikimedia Commons
Zničená technika 9. německé armády v okolí města Babrujsk. Zdroj: Wikimedia Commons

Po roce 1989 jsme v přirozené reakci na dřívější jednostranný výklad druhé světové války věnovali větší pozornost vývoji na západní frontě. S ohledem na důležitost východní fronty je dobré si připomenout jednu z tamních klíčových operací, o níž se v Česku příliš nehovoří.

Operace Bagration začala koncem června 1944 a definitivně skončila 30. srpna. Jejím cílem bylo osvobodit území Běloruska. V našem vyprávění dějin stojí trochu v pozadí za spojeneckým vyloděním ve Francii – operací Overlord, za kterou následovala jen o přibližně dva týdny. Sovětská ofenziva přitom měla klíčový význam nejen pro osvobození východní Evropy, ale pro celé dění na evropském bojišti.

Důležité Bělorusko

Oblast Běloruska byla důležitá z několika důvodů. Po operacích na Ukrajině v průběhu roku 1943 a první polovině roku 1944 se fronta posunula západním a jihozápadním směrem. Území dobyté nacisty bylo vklíněno mezi frontové linie, což bylo pro sovětské vrchní velení strategicky svízelné.

Kromě toho hrálo Bělorusko významnou roli v plánování ofenzivy Rudé armády. Útok na německé skupiny vojsk „Střed“ v této oblasti by podle sovětských velitelů odřízl skupinu armád „Sever“ v Pobaltí, čímž by otevřel cestu do Východního Pruska, a skupinu armád „severní Ukrajina“, což uvolňovalo postup frontům Rudé armády v jižním směru.

Bělorusko tedy představovalo klíč otevírající rovinaté Polsko ke kýženému čelnímu útoku na Berlín.

Strategickou váhu oblasti si uvědomovalo také velení Wehrmachtu a postup Sovětů se snažilo zastavit vybudováním širokých pásem opevnění. Přesto nepovažovalo útok za reálný a očekávalo další sovětskou ofenzivu na severozápadní Ukrajině. Názor němečtí generálové nezměnili ani ve chvíli, kdy obdrželi prokazatelné zprávy o hromadění sovětských sil na hranicích běloruského regionu.

Partyzáni a kolaboranti

Okupaci sovětského území provázela od počátku extrémní brutalita. Příslušníci speciálních jednotek zahájili hned v létě 1941 po zahájení operace Barbarossa rozsáhlé vyvražďování rasových a ideologických nepřátel. Za přispění běloruské pořádkové policie a domobrany byli po rozsáhlých raziích stříleni po tisících židé, komunisté a partyzáni.

Marný boj proti partyzánským jednotkám v týlovém území namířil zničující sílu německé ozbrojené moci proti civilnímu obyvatelstvu. Přestože byly při systematické likvidaci partyzánského zázemí vyhlazeny tisíce vesnic, ozbrojený odpor proti okupantům sílil.

Nic na této situaci nezměnilo ani zřízení kolaborantského loutkového státu, tzv. Běloruské centrální rady, na konci roku 1943. V roce 1944 síla partyzánských oddílů souhrnně čítala přibližně 143 000 lidí, přičemž partyzáni kontrolovali skoro 60 procent běloruského území.

Nečekaný útok

V součinnosti s partyzánskými útoky zahájila ve dnech 22. a 23. června vojska 1. pobaltského a 1., 2. a 3. běloruského frontu rozsáhlou ofenzivu. Hlavní útok vedl 1. běloruský front z jižního směru, kde jeho jednotky nečekaně překonaly bažinatou oblast a již 29. června v oblasti Bobrujska obklíčily skupinu šesti německých divizí. Sovětští ženisté položili přes neprostupný terén haťové cesty umožňující větší přesuny pěchoty a průjezd těžké techniky.

Útok z bažin byl pro německé velení šokující. Nezanedbatelných úspěchů dosahovala

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Analýza

V tomto okamžiku nejčtenější