Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Za pár let někdo přesvědčí lidi, že válku začali Poláci a Češi, říká o fake news polský historik

Foto: Gabriel Kuchta, DeníkN
Foto: Gabriel Kuchta, DeníkN

Pře 80 lety, 1. září 1939, začala napadením Polska druhá světová válka. K německým a v řádově menší míře i slovenským jednotkám se později připojila Rudá armáda. Polský historik Andrzej Nowak v rozhovoru pro Deník N upozorňuje na návrat staré sovětské interpretace historie, totiž že Sověti paktem s Hitlerem čelili osamocení a hrozbě napadení.

Píšete o polsko-ruských vztazích. Kam se za poslední dobu posunuly? Ptám se jednak kvůli ruským válkám proti Gruzii a Ukrajině, ale také kvůli změně politického klimatu v Polsku.

Problémů v našich vztazích je několik. Historický, tedy události jako katyňský masakr nebo pakt Molotov-Ribbentrop. Je tu i snaha Ruska používat ekonomické nástroje ke zvýšení politického vlivu. Prezident Putin v začátku svého prezidentství v roce 2002 přijel do Polska, udělal gesto ke smíření, uznal sovětskou odpovědnost za Katyň, ale ve stejný čas usiloval o ekonomickou dohodu, která by Polsko učinila závislejším na ruském plynu. Nedostal, co chtěl, a polsko-ruské vztahy zamrzly. Pak přišel třetí faktor, geopolitický – všechny důležité polské strany v roce 2004 podpořily ukrajinskou oranžovou revoluci. To z Polska v Putinových očích učinilo nepřítele.

Andrzej Nowak (58) patří k předním novodobým polským historikům. Věnuje se dějinám polsko-ruských vztahů a kulturním a politickým dějinám východní Evropy 19. a 20. století. Je autorem více než 30 knih a dvou set dalších odborných článků a studií, desítky vyšly před rokem 1989 v undergroundu. Pracuje na desetidílných Dějinách Polska.

Čili se nebavíme jen o historii, ale i o současnosti.

Když v roce 2007 vyhrála volby Občanská platforma, chtěl její lídr Donald Tusk ukázat, že polsko-ruské vztahy umí obnovit. Podle mého názoru se velmi mýlil, protože ve výchozích bodech ruské politiky se nic nezměnilo. Tusk se stavěl k Putinovi jako k partnerovi, i když Putin v roce 2007 na bezpečnostní konferenci v Mnichově řekl, že bude bojovat proti Západu (celý projev zde). Myslím, že to bylo nemoudré.

Polsko tehdy nemluvilo jednou řečí?

V rozporu s politikou polské vlády tehdy byla pozice prezidenta Lecha Kaczyńského. Ten například v roce 2008 organizoval akci solidarity s Gruzií, když byly ruské tanky 50 mil od Tbilisi, jel do něj s hlavami východoevropských států. I dnes je naše země hluboce rozdělená, což ve strategických zahraničněpolitických otázkách není dobré. Například Občanská platforma (hlavní opoziční formace, pozn. red.) je vůči posilování vztahů s USA hodně kritická, ráda by zlepšovala vztahy s Ruskem. V Polsku je to hodně kontroverzní, Putin od roku 2008 opakovaně potvrdil, že jeho politika je opravdu agresivní.

Názor, že polští liberálové jsou příliš kritičtí k USA a během své vlády nebyli dostatečně tvrdí k Rusku, rezonuje především mezi konzervativněji laděnou částí polské společnosti (stoupenci nyní vládnoucí strany Právo a spravedlnost). Liberálové jsou kritičtější k administrativě Donalda Trumpa, na Polsko ale neplatí česká měřítka slov „proruský“ a „protiruský“. Vláda liberálního premiéra Donalda Tuska například s USA dojednala smlouvu o protiraketové základně v Polsku.

Rusko se v poslední době snaží přicházet s alternativními výklady historie. Třeba s tvrzením, že Sověti museli vpadnout do Polska, aby měli nárazníkovou zónu proti Německu. Myslíte, že šíření takových narativů je reálně nebezpečné?

Smutné a nebezpečné. Nejen kvůli Rusku: čím více času uběhlo od druhé světové války, tím spíš je o ní možné říkat cokoliv. Obávám se, že za deset let bude někdo schopný miliony lidí přesvědčit, že ji začali Češi a Poláci napadením Německa.

Opravdu?

Jsem si jistý, že to opravdu je až tak moc šílené. Mladá generace nemá vztah k historii, působí na ni filmy, sociální média – a Rusko, politické elity současného imperiálního Ruska tomu rozumí. Manipulují s historií velmi efektivně na mnoha úrovních. Například levicovým kruhům na Západě říkají: to my, Sovětský svaz, jsme vyhráli válku, zachránili jsme svět před Hitlerem a kdokoliv říká, že Sověti jsou za začátek druhé světové války odpovědní, je spojenec pravicových extremistů. Pokud jsi s pokrokem, proti válce, musíš být s Rudou armádou. Ale musíš smazat také fakt, že Rudá armáda byla dva roky spojencem Wehrmachtu.

A napadla Finsko, vstoupila do Rumunska…

… Pobaltí i Polska. Byla to praktická, nejen formální aliance. Levicové kruhy, které nenávidí Ameriku, slyší na to, že Putin je jediná síla odolávající krvavým imperialistům a bránící americkému posilování v Evropě.

A opačný extrém?

Krajní pravici Putin říká něco úplně jiného – že je jediný obránce tradičních křesťanských hodnot, takže kdokoliv napadá Rusko, napadá poslední baštu tradičních hodnot stojící proti prohnilému Západu. Rusko užívá oba tyto protikladné narativy efektivně. Řeknu vám příklad – historička Annie LaCroix-Rizová označila vstup sovětských vojsk do Polska 17. září 1939 za

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Česko, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější