Deník N

Venku 35 stupňů, doma 21. Rodina si v pražském vnitrobloku postavila dům s mokřadem na střeše, natáhla trubky do země a šetří polovinu vody

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Michal Šperling chtěl s rodinou vždycky bydlet v domku se zahradou, pěstovat rajčata nebo dýně a mít vlastní kompost. Přitom ale neopustit Prahu. Výsledkem je oceňovaný pasivní domek s mokřadní střechou ve vnitrobloku na Letné, který svým obyvatelům dokáže ušetřit i polovinu spotřeby vody.

Kolem více než metr vysokých stonků obsypaných růžovými květy krouží v parném letním dni čmeláci a motýli. „Tahle rostlina se jmenuje kyprej vrbice. Jde z ní uvařit čaj, je to přirozený acylpyrin. Zde roste kosatec žlutý, pak tady můžeme vidět skřípinec jezerní, různé druhy ostřic…,“ ukazuje Michal Šperling na koberec pestré flóry před sebou.

Nenacházíme se na podmáčené vysokohorské louce, jak by mohla skladba rostlin napovídat, ale v centru Prahy, ve vnitrobloku na pražské Letné. Konkrétně na střeše rodinného domku obklopeného činžáky, kam jsme s Michalem Šperlingem vyšplhali po „žebříku pro návštěvy“: „Prohlídky děláme známým nebo zájemcům i několikrát do měsíce,“ usmívá se vystudovaný inženýr se zaměřením na vodní stavby, který tady s rodinou třetím rokem bydlí.

Michal Šperling s partnerkou a synem hledali pro stavbu domku pozemek v pražském vnitrobloku. Našli ho na Letné. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Spolu s architektem Václavem Odvárkou budovu sám navrhl. A jejich koncept pasivního domu, který navíc chytře hospodaří s vodou, zaujal veřejnost i poroty českých i zahraničních soutěží včetně Energy Globe Award. Naznačuje, kam by se v době postupující klimatické změny a prohlubujícího se sucha mohlo stavařství ubírat a co může učinit jednotlivec.

V českém kole soutěže energeticky úsporných domů Energy Globe Award zvítězil letenský mokřadní dům v roce 2017, rok nato jej autoři prezentovali na celosvětovém finále v Teheránu. O know-how projevili zájem například indičtí odborníci.

V tom, že střecha domku bude zelená, měla rodina jasno už od začátku. „Chtěli jsme, aby prospívala městskému prostředí. Přitahuje hmyz a tepelně stabilizuje prostředí,“ vysvětluje Michal Šperling. Rostlinná pokrývka domu schovaného mezi bytovkami v srdci Letné ale neslouží jen k ochlazování budovy a okolí, ale také jako kořenová čistírna. Recykluje odpadní vodu z domu, která se pak znovu používá na zalévání zahrádky nebo splachování záchodu.

Kyprej vrbice patří mezi typické mokřadní rostliny, které se používají pro kořenové čističky. Jeho květy vábí hmyz z širokého okolí i tady na Letné. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Jsou tady rostliny, které žijí obvykle v mokřadech, na okraji rybníků nebo řek. Tady jsme jim vytvořili přirozené prostředí: mají kořeny v přečištěné odpadní vodě z baráku, ta má v sobě spoustu živin. Každý den jim přibude kolem 300 litrů vody, což odpovídá denní spotřebě tříčlenné domácnosti. Tím pádem tady mohou krásně růst, přestože jsou zakořeněné v jen asi deset centimetrů silném substrátu,“ popisuje Šperling. Díky kořenové čistírně je tak střecha tenká a lehká, ač na ní dlí rostliny.

Princip recyklace vody Šperling vysvětluje, když slezeme ze žebříku a kolem kompostu (kam míří mimo jiné zbytky rostlin ze střechy) projdeme k poklopům v zemi po straně domu. „Tohle je čtyřkomorový septik, speciální pro kořenové čistírny. Přichází do něj veškerá voda z baráku, která se tady mechanicky předčistí a pak přeteče do čerpací šachty,“ objasňuje Šperling a zvedá další poklop: „Z čerpací šachty se tlačí čerpadlem s plovákem na střechu. „A sem,“ ukazuje Šperling poklop zásobní jímky, „když zrovna není příšerné sucho, přepadá vyčištěná voda ze střešní kořenové čistírny a také dešťová voda. Využívá se na zavlažování trávy, rajčat nebo splachování záchoda. Tam se dostává dalším čerpadlem,“ vysvětluje inženýr. Přebytečná voda navíc zlepšuje funkci vzduchotechniky v domě: drenáží teče k podzemnímu výměníku, jehož okolí zvlhčuje.

Septik, čerpací šachta a zásobní jímka. Tady se voda sbírá, předčistí a ukládá. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

V letošních tropických dnech ale střecha spolkne téměř veškerou odpadní vodu, kterou obyvatelé domu vyprodukují – pokud tedy vydatně nezaprší. I v těchto horkých dnech ji však rostliny alespoň odpařují do okolí, takže fungují jako přírodní klimatizace. Vzduch mezi květinami bývá zhruba o pět stupňů chladnější než v okolí.

Chytré hospodaření se samozřejmě promítá do účtů: rodina spotřebuje asi o polovinu méně vody z vodovodní sítě než běžné domácnosti. „Ale ekonomická stránka věci není na prvním místě. Hlavní benefit vidím v šetření vodou a v přínosu pro okolí. Střecha je hezká a místo toho, abychom tady měli rozpálenou placku, kde se dá v horkých dnech naměřit i 90 stupňů, zelená se nám tady střecha odpařující vodu, která má o 60 stupňů méně,“ upozorňuje Michal Šperling.

Dům si poradí téměř s veškerou svou odpadní vodou. Ač je napojený na kanalizaci, využívá ji jen minimálně. „Z 95 procent odpadní vodu znovu využijeme. Jediné období, kdy putuje do kanalizace, nastává, když mrzne. Pak už není vhodné skrápět zamrzlou střechu, jelikož by dům zatěžovala,“ říká Šperling. „Ale letos mrzlo všehovšudy jen tři neděle z celého roku.“

Po počátečních neshodách s majiteli jednoho z činžáků kvůli budování přívodů je už podle obyvatel letenského mokřadního domku sousedství příjemné. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Kdo by o podobné střeše uvažoval, měl by počítat s náklady kolem 100 až 150 tisíc. Protože funguje jako uzavřený systém, není potřeba zvláště složitých povolení. „Je to v podstatě zelená střecha a zařízení na recyklaci vody. Není to vodní dílo vyžadující speciální povolení,“ říká obyvatel letenského domu.

Ve svém vodním systému zatím zásadní nedostatky nenašel. Kdyby ale vyrostl na přístupnějším, méně semknutém pozemku, zvolil by prý větší akumulační jímku. „Protože jsme ve vnitrobloku, máme jímku jen dvoukubíkovou. Stálo by za to mít kubíků deset,“ přemítá Šperling a naznačuje další plány: „Sousední činžák má okap do dvora a jeho spolumajitelka si od nás chodí brát vodu na zalévání. Tak už máme plán, že bychom dešťovku ze střechy svedli k nám na pozemek a vybudovali větší jímku,“ předesílá Michal Šperling. Zároveň se chystá pátrat po dalších zdrojích vody: vydá se do archivu zjistit, zda na svém pozemku nemá skrytou studnu. „To by byla ideální kombinace. Přebytek dešťové a vyčištěné vody by se zasáknul, a když by bylo potřeba, tak bychom vodu zase brali ze studny,“ přemítá muž, kterého zároveň kořenové čistírny přes deset let živí. Působí ve firmě Kořenovky.cz, která systémy vyvíjí, sleduje novinky ze zahraničí nebo radí s projekty.

Stojí například za nedávno otevřenou „první živou výrobní halou na světě“ Liko-vo, která se pyšní zelenou střechou i fasádou, jezírkem a kořenovými čistírnami. Jak její autoři s oblibou říkají, díky tomu na okolí nepůsobí coby radiátor, jako jiné mohutné budovy, ale chladí jej. Firmě Liko-s, která se na podobné stavby zaměřuje, pomohli odborníci kolem Šperlinga vyvinout například fasádní kořenovou čistírnu.

Jakmile začne do vnitrobloku svítit slunce, solární panely ohřejí vodu v domě. „Od půli dubna do půli října můžeme úplně vypnout kotel. Všechna voda je nahřátá fotovotaikou,“ říká Šperling. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

S „kořenovkami“ se však v tuzemsku v porevolučních letech i později neneslo nejlepší renomé. „V 90. letech se začaly stavět obecní kořenové čistírny a pak s tím nebyly dobré zkušenosti, protože se o to lidé vůbec nestarali. Takže máme třeba obce, kde čistírna fungovala 15 let, a nikdo tam nevyvezl septik. Pořád to sice mělo dobré čisticí parametry, jenže lidi obtěžoval zápach,“ objasňuje důvod špatné pověsti technologie Šperling. Údržba však podle něj není nikterak složitá: „Jednou za rok se posekají kytky, které na zimu uschnou, a vyčistí se septik,“ říká inženýr.

Zájemcům zpravidla doporučuje, aby vodu vyčištěnou kořenovkami dále využívali. „U nových typů je vyčištěna dobře,“ vysvětluje muž, na nějž se lidé se zájmem o zelené technologie obrací čím dál častěji. Se svými patnácti kolegy z firmy se prý ale nechce zaměřovat na expanzi byznysu, ale na osvětu. „Jsme rádi malí, nechceme mít kvůli tisícům projektů hlavu v pejru,“ směje se. Přál by si ale, aby střechy nebo fasády ve městech více zezelenaly. „Vymysleli jsme také další specialitu vhodnou do veřejného prostoru: takzvané mokřadní záhony. Mohly by čerpat odpadní vodu z kanalizace, trošku ji odsedimentovat a zavést pod povrch do mokřadního záhonu, kde budou zasázené mokřadní rostliny. Čerpání vody by mohlo fungovat třeba pomocí solárního panelu automaticky. Takže by to nevyžadovalo obsluhu. Třeba v místech, kde jsou suché trávníky a pod zemí zároveň teče kanalizace,“ líčí Michal Šperling projekt, který už nabídl k vyprojektování své domovské městské části.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Jak se vlastně rodina dostala k domku v letenském vnitrobloku? „Nelíbilo se mi bydlet v bytě a neustále se dohadovat s družstvem. Vždycky jsem chtěl bydlet někde, kde budu mít vlastní kompost, něco si vypěstuji a budu mít klid. Moje partnerka ale chtěla zůstat v Praze a moc se jí líbila Letná. Na domě za Prahou jsme se proto neshodli. Ona mi řekla, že jestli chci dům, tak jedině na Letné, ale nepočítala s tím, že se to někdy může stát,“ líčil před časem pro Enviweb Michal Šperling. Po nějaké době ale navštívil kamaráda žijícího v domě ve vnitrobloku na Pankráci, což ho inspirovalo. Když pak začal hledat podobné pozemky, našel. A zrovna na vysněné Letné.

Po pečlivém promýšlení a projektování pak vznikl dům, do nějž jeho obyvatelé promítli i svou lásku k vysokým stropům (jen vstupní dveře jsou třímetrové). Cesta k němu ale nebyla snadná: přístup do vnitrobloku byl omezený a jen odvoz zeminy stál půl milionu korun. V parném červencovém dni ukazuje venkovní teploměr 35 stupňů, zatímco v budově je příjemných 21. Nejen díky svěží střeše, ale i venkovním roletám, které přibyly loni. A také díky chytrému systému rekuperace. Ta je napojená na zemní výměník v hloubce 2,5 metru, z něhož vedou čtyřicet metrů dlouhé trubky. Během léta systém vzduch ochlazuje a v zimě zase ohřívá.

Pro chlad v domě je zásadní stínění. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Lidi zbytečně používají klimatizace. A přitom jenom tím, že se natáhnou trubky do země, se trošku přichladí. A nejdůležitější je stínění,“ upozorňuje Michal Šperling. „Když jsme jej loni ještě neměli, tak jsme se vrátili z víkendu, venku bylo 24 stupňů a vevnitř 32,“ podotýká muž, který není příznivcem hi-tech vychytávek a upřednostňuje prostá, chytrá řešení. „Jakmile je něco elektronické, tak se to rozbíjí. Takže rolety zatahujeme ručně a basta.“

Je také pyšný na svou vychytávku, takzvanou sušicí skříň. Otevírá její dveře a dává tak nahlédnout do útrob s dráty na věšení prádla. „To máme místo sušičky. Vzduch, který přichází rekuperací do domu, prochází touto skříní. Takže usušíme prádlo a zároveň zvlhčíme vzduch. Vyhneme se tak suchému vzduchu, s nímž mají často problém pasivní domy,“ popisuje Šperling.

Změna klimatu

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější