80 let Stalinova paktu s Hitlerem, který neměl získat čas na obranu, ale na útok
Komentář: Přesně před 80 lety, 23. srpna 1939, podepsal v moskevském Kremlu komunistický Sovětský svaz s nacistickým Německem smlouvu, které se podle ministrů zahraničí říká pakt Molotov–Ribbentrop. Přesnější označení by však bylo pakt Stalin–Hitler. Jaké motivy k ní vedly Kreml, vysvětluje Michael Romancov.
Pakt Molotov–Ribbentrop, jehož podpis před osmdesáti lety 23. srpna 1939 otevřel dveře k rozpoutání II. světové války, nepochybně představuje jeden z neopomenutelných dějinných okamžiků 20. století.
Navzdory skutečnosti, že se jedná o poměrně krátký dokument psaný zcela srozumitelným jazykem, což platí i pro nepříliš rozsáhlé tajné dodatky, ale zejména díky téměř okamžitému uplatnění v praxi – jednalo se o pouhých devět dní – se interpretace ohledně důvodů jeho podpisu i následků, k nimž to vedlo, liší. Přesněji řečeno se liší pohled Moskvy a zbytku Evropy, potažmo světa.
Na čem existuje shoda? Ani v sovětských dobách, například na rozdíl od Katyňského masakru, nešlo tvrdit, že pakt podepsán nebyl, ale Moskva dlouho tvrdila, že neexistují originály. Ty ve skutečnosti byly po celou dobu uloženy v sovětských archivech (nejprve na ministerstvu zahraničí, poté v archivu politbyra), avšak nikdo k nim prý neměl přístup.
Situace se změnila teprve po rozpadu SSSR, kdy byly originály nejprve roku 1992 publikovány v časopise Nové a současné dějiny a o tři roky později vystaveny na výstavě v Treťjakovské galerii. Letos pak Federální archivní služba – Rosarchiv – uspořádala velkolepou výstavu odtajněných dokumentů vztahujících se k začátku II. světové války. Ve vládních novinách Rossijskaja gazeta při té příležitosti vyšel obsáhlý rozhovor s ředitelem Andrejem Artizovem.
Podle jeho slov byly zpřístupněny všechny politické a diplomatické dokumenty, ale materiály zvláštních služeb ještě stále podléhají jinému režimu. Ředitel Artizov v rozhovoru odmítá názor, že by Sověti či Stalin osobně západním mocnostem „vrazili nůž do zad“, neboť kontakty s Hitlerem udržovali všichni a byli to právě Britové a Francouzi, kdo „nůž“ chystali pro Sověty.
Nabídka, kterou nelze odmítnout
Vyjednávání, která v srpnu 1939 v Moskvě vedla britská a francouzská vojenská mise, se vlekla a nakonec se prý pro Stalina stalo zásadním to, že zatímco Londýn a Paříž nebyly připraveny poskytnout vojenskou pomoc SSSR v případě jeho války s Německem, učinil Hitler Stalinovi takovou nabídku, kterou nemohl odmítnout.
Artizov bohužel nijak nespecifikuje, o co se konkrétně jednalo, takže nezbývá než spekulovat, že šlo primárně o obsah tajných dodatků – tedy možnost obsadit území sousedních států, k čemuž Britové a Francouzi opravdu svolní nebyli.
Na dotaz, v čem sovětské vedení spatřovalo největší výhodu paktu, odpověděl:
