Divoké maršrutky zmizely. Deset let po krizi se lidé do Litvy vrací
Přikládám v místním autobusu kartu ke čtečce, která ji automaticky nahraje. Cestou z letiště míjíme prodejnu IKEA, o pár zastávek dál Lidl. V ulicích je spousta lidí na elektrokoloběžkách, během následujícího týdne jich uvidím tisíce. V hlavním městě Litvy jde o jedny z mnoha odrazů toho, jak se město a v mnoha případech i celá země za poslední dekádu změnily.
Žádná ze zmíněných věcí ve Vilniusu ještě před deseti lety nebyla. V hromadné dopravě se používaly papírové jízdenky, které si cestující procvakávali ve strojcích. Známých západních prodejců, ať už módy, nábytku nebo potravin, byste tu našli výrazně méně než v Česku. Koloběžky se v několika litevských městech objevily teprve letos na jaře, jde teď ale o obrovskou módu. Jezdí na nich všichni, mladí, byznysmeni v oblecích i celé rodiny.
Země přijala euro a odrazila se ode dna
Litva byla spolu s Lotyšskem jednou ze zemí Evropské unie, které krize před deseti lety zasáhla nejhůře. V roce 2009 klesl tamní hrubý domácí produkt o 14,8 procenta, což bylo vůbec nejvíce v EU. Míra nezaměstnanosti se v dalším roce vyšplhala až na 17,8 procenta.
V té době jsem ve Vilniusu žila a dopady krize byly patrné po celém městě. V centru, nedalekém byznys parku i různě na předměstích byly „oblasti nikoho“ a torza budov, jejichž stavba se zastavila. Restaurace ve městě často zely prázdnotou, žebráci postávali na ulicích i v minus 23 stupních a hlavním snem mých litevských spolužáků bylo hned po dokončení studia odejít jinam do Evropy – většina z nich zemi také skutečně opustila.
Podle údajů banky SEB ztratila Litva za poslední dekádu okolo 300 tisíc obyvatel, čili více než desetinu své populace. Například v roce 2010 odešlo 83 tisíc lidí, o rok později 54 tisíc. Situace se zlepšuje až nyní. „Podle letošních čísel do země zatím imigrovalo o šest tisíc osob více, než kolik ji opustilo. Snad to vypovídá o tom, že lidé, kteří ze země během krize odešli, se konečně vracejí,“ říká pro Deník N ekonomka banky Swedbank Greta Ilekyteová.
O Litvě, Lotyšsku a Estonsku se v souvislosti s krizí mluvilo méně než o státech jižní Evropy. Pobaltské vlády drasticky škrtaly a například platy ve veřejném sektoru klesly v Litvě mezi lety 2008 až 2010 v průměru o 19 procent.
Podíl vládního dluhu na HDP činí v Litvě podle Eurostatu 39,4 procenta, což z něj činí šestou nejméně zadluženou zemi v EU. Tamní rozpočet byl loni dokonce v přebytku, zatímco v krizovém roce 2009 skončil schodkem 9,1 procenta HDP. Práci loni nemělo 6,2 procenta ekonomicky aktivních Litevců, což bylo méně než unijní průměr 6,8 procenta.
„Za těch posledních deset let se naše ekonomika ohromně zvedla. Lepší situace není patrná jen ze statistik, ale poznáte ji i podle chování a nálady obyčejných Litevců, kteří jsou teď na tom podstatně lépe,“ shrnuje ekonomka Ilekyteová.
Dodávky z východu skončily
Lepší život ve Vilniusu, kde se soustřeďuje 29 procent litevské populace, je patrný na první pohled. Nevypovídá o tom jen obrovské množství sdílených kol a koloběžek všude, kam se podíváte. Celé město
