Deník N

Brutalita pro pana profesora: i v roli špatného člověka se lidé touží osvědčit

Philip Zimbardo dnes: předvedli jsme světu varovný příběh. Foto: Archiv MFDF Ji.hlava
Philip Zimbardo dnes: předvedli jsme světu varovný příběh. Foto: Archiv MFDF Ji.hlava

Jeden z nejslavnějších psychologických experimentů dvacátého století obsahoval závažné metodologické chyby. Jeho akademický přínos je nenapravitelně zpochybněn, jeho základní poselství kupodivu nikoli.

Psychologický pokus zvaný Stanfordský vězeňský experiment zná každý: američtí sociální psychologové před padesáti lety najali čtyřiadvacet studentů, které rozdělili na „dozorce“ a „vězně“. Všechny potom umístili do fiktivního vězení a nechali svému osudu – než experiment předčasně zastavili kvůli nevídané brutalitě dozorců. Údajně proto, že odlidštěnost situace, uniformy, vězeňské prostředí a další atributy moci v účastnících vyvolaly pocit, že k roli dozorce zkrátka jistá dávka brutality patří.

Jenže postupem času začalo vycházet najevo, že experimentátoři účastníky přímo i nepřímo naváděli, aby se chovali způsobem, který potvrdí jejich apriorní očekávání. Brutalita dozorců i utrpení vězňů byly skutečné – ale spíš než „přijetí role“ za ním stálo podrobení se autoritě profesora Philipa Zimbarda, vedoucího experimentu, jak ukazuje nedávný výzkum. Letos se na veřejnost dostává i dosud nejpodrobnější analýza archivních materiálů připravovaná k vydání v odborném časopise American Psychologist, která předkládá další důkazy, že byl experiment zinscenovaný. Někteří novináři mluví o podvodu a citují psychology, podle nichž by studie měla zmizet z povrchu zemského. Nebo aspoň

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější