Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

21. srpen 1969. „Veřejná bezpečnost masakrovala lidi jako králíky.“ V Brně zůstali dva mrtví a stovky zmlácených lidí

21. srpen 1969 v Brně. Jedny z nejtvrdších střetů se odehrávaly na Zelném trhu. Pořádkové síly nasadily obrněnce, lidé po nich házeli kameny a dlažební kostky. Foto: Miloš Gregor z knihy Brno okupované, nakladatelství Host
21. srpen 1969 v Brně. Jedny z nejtvrdších střetů se odehrávaly na Zelném trhu. Pořádkové síly nasadily obrněnce, lidé po nich házeli kameny a dlažební kostky. Foto: Miloš Gregor z knihy Brno okupované, nakladatelství Host

Brno chce po jedné z nevinných obětí, osmnáctileté Danuši Muzikářové, pojmenovat park za Místodržitelským palácem (slavnostně otevřený byl 17. listopadu 2019 – pozn. red.), jen pár desítek metrů od místa, kde ji 21. srpna 1969 zastřelil neznámý pachatel. Před 50 lety se stalo Brno místem nejdelších protestů proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Velké protesty ale musela policie potlačovat také v Liberci a v Praze.

21. srpna 1969 procházel Petr Kozánek po pražských Příkopech. Potřeboval se dostat na poštu, aby zatelefonoval své ženě. Jenže přišel na do místa, kde lidé demonstrovali proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Policie, vojsko a milicionáři tam brutálně potlačovali protesty.

„Hrozně nás zmlátili, pak i na služebnách. Potom nás odvezli na Pankrác, kde nás bylo patnáct lidí v cele pro dva, pili jsme vodu ze záchodu, splachovat šlo jen zvenku, na požádání bachaře,“ vzpomíná tehdejší student, kterému bylo dvacet let. Nakonec ho zachránil právě plánovaný telefonát budoucí ženě, na kterém postavil svoji obhajobu. Neexistovalo proti němu žádné svědectví, že by se aktivně účastnil vystoupení proti režimu.

Jenže tím to neskončilo, hrozil mu postih, i když se před soudem obhájil. „Rektor vysoké školy mi tehdy řekl, že mě jako protistátní živel vyhodí. Nakonec mě ale ve škole nechal,“ říká Kozánek, který se později stal signatářem Charty 77 a disidentem. Dnes už je v důchodu. V roce 1985 dostal od komunistického soudu podmínku za převoz zakázané literatury do Rakouska. Kvůli samizdatu strávil měsíc ve vazbě.

Režim splnil svoje hrozby

Kozánkův příběh je pro srpnové události roku 1969 typický. Poslední masové vzedmutí protestů proti okupaci vytrhlo zemi, kterou čekala normalizace, z letargie jen nakrátko. Největší a nejkrvavější demonstrace se odehrávaly už jen v Praze, Brně a Liberci. V centru Brna trvaly nejdéle, dva dny, a počet lidí v ulicích odhadují historici mezi 15 a 30 tisíci.

„Myslím, že hlavní je, že šlo o velká města, centra, kde se sešlo dost lidí na to, aby se režimu situace vymkla z rukou. V Brně bylo jasné, že k nějakým nepokojům dojde, už dlouho před 21. srpnem. Mezi lidmi se šířily letáky nebo výzvy k manifestačním stávkám a taky se objevily třeba protisovětské projevy na velodromu v Pisárkách, kde se konalo mistrovství světa v cyklistice a kde samozřejmě nechyběla sovětská reprezentace,“ popisuje historik Alexandr Brummer, spoluautor historického průvodce Brno okupované. Kniha vyšla loni a věnuje se právě brněnským událostem 21. srpna v letech 1968 a 1969.

Obrněné transportéry na Kapucínském náměstí, 21. srpen 1969 v Brně. Foto: Miloš Gregor z knihy Brno okupované, nakladatelství Host

Podle dalšího historika, Jana Břečky z Moravského zemského muzea, který události konce 60. let zkoumal, si komunistický režim v podstatě přál vyvolat takový konflikt, kterým by dokázal existenci

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Česko, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější