Režim udusil odpor vůči okupaci zbožím z dovozu, polskými obušky a střelbou do lidí
V srpnu 1969 se zejména mladí lidé odhodlali k masovým protestům proti rok trvající sovětské okupaci. Režim je nemilosrdně potlačil, nejméně sedm lidí zemřelo. Propagandistické fígle, které tehdy stát použil, se proti demonstracím objevují i dnes.
K padesátému výročí největšího zásahu Čechů v uniformách proti Čechům bez uniforem nyní vychází kniha Den hanby 1969 s podtitulem 21. srpen 1969 v ulicích českých a moravských měst. Deník N měl možnost ji prostudovat. Kolektiv autorů publikace v čele s historikem Ústavu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Danielem Povolným připomíná, že události ze srpna 1969 stojí nezaslouženě ve stínu známějších výročí.
Jednotlivé osobní příběhy, hlášení a svodky vykreslují obraz naprosté lhostejnosti a despektu státních složek k protestujícím. Tento přístup byl pro první výročí „bratrské pomoci“ posvěcen z míst nejvyšších. „To, co se odváží aktivního odporu někde na ulici nebo něco podobného, rozbijeme nemilosrdně, ať by to stálo, co to stálo,“ řekl první tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák 10. 7. 1969 na poradě vedoucích funkcionářů Lidových milic.
Tedy známé „ozbrojené pěsti dělnické třídy“, jejíž zřízení i existence byly nezákonné.
Zatímco propaganda před 50 lety (a šéf KSČM Vojtěch Filip dnes) hovořila o událostech srpna 1968 jako o „vstupu vojsk“, čímž zakrývala pravou povahu i původce invaze, pohraničník Miroslav Dimiděnko, nasazený na potlačení protestů, neuvažoval v jinotajích. „Roční výročí tenkrát internacionální pomoci – všichni věděli, že okupace sovětskou armádou,“ citují ho historici.
Dimiděnko, který sloužil u Pohraniční stráže poblíž Mikulova, byl tehdy nasazený v Praze. Komunisté totiž věděli
