Deník N

Hledá lásku, je zneužitý. Hledá domov, je bitý. Zvukař Jakub Čech o zlu a zákulisí filmu Nabarvené ptáče

„Musí se udělat všechno pro to, aby to Petra nepoznamenalo. Ale doufám, že ostatní ten film poznamená. Já teda poznamenaný jsem.“ Zvukař Jakub Čech a představitel hlavní role Petr Kotlár. Z natáčení filmu Nabarvené ptáče. Foto: Jakub Čech
„Musí se udělat všechno pro to, aby to Petra nepoznamenalo. Ale doufám, že ostatní ten film poznamená. Já teda poznamenaný jsem.“ Zvukař Jakub Čech a představitel hlavní role Petr Kotlár. Z natáčení filmu Nabarvené ptáče. Foto: Jakub Čech

Držitel šesti Českých lvů (a několika nominací), zvukař Jakub Čech, nedržel při natáčení filmu Nabarvené ptáče jen mikrofon, ale i fotoaparát. Náš rozhovor o zvucích a zlu a zoufalství a o hvězdách a nehvězdách kolem filmu, o kterém si s jeho režisérem Václavem Marhoulem začali povídat už před devíti lety, je tak proložený souborem jeho snímků. „Když mi Václav poprvé řekl, že to chce zfilmovat, reagoval jsem, že se snad zbláznil.“

Slyšel a zaznamenal jste během natáčení nějaký zvuk, který jste nikdy předtím neslyšel a nenatočil?

Zvuk z mokřin ve Volyňské oblasti na Ukrajině. Žáby. Kdybych vám to teď pustil, nebudete věřit, že to je reálný… To byl neuvěřitelný randál. Obraz i zvuk v tomto filmu jsou ale velice stylizované, větší část práce se zvukem se dělala ve studiu.

U klasického filmu je primárním úkolem zvukaře zaznamenat dialogy, tady je ale dialogů všeho všudy asi sedm minut, navíc z těch reálných dialogů tam nakonec není skoro nic. Nikdo nebyl schopný mluvit novoslověnštinou (umělý jazyk, ve kterém je film natočený, pozn. red.) tak, aby byla věrohodná, musely se dělat postsynchrony, zahraniční herci se předabovávali.

Na place jste strávil osmdesát natáčecích dní, to vám není líto, že jen malá část zvuků se použila?

Ale tak to není. Bylo důležité zachytit tamní autentické zvuky, jako třeba kola povozů, zvuky z dřevěných stavení, jako třeba vrzání podlahy, nebo zvuky na půdě nebo to kvákání žab, zvuky jízdy vojsk, vojenské techniky. Zvuk se u takového filmu musí překopat a postavit znovu. Výsledkem je kombinace autentických zvuků, které jsem natočil, s archivními nahrávkami a zvuky vytvořenými ve studiu.

Z natáčení filmu Nabarvené ptáče. Foto: Jakub Čech

Kdy jste četl Nabarvené ptáče poprvé?

V sedmnácti. A byl to šok. Přiznám se, že když mi Václav poprvé řekl, že chce Ptáče zfilmovat, reagoval jsem, že se snad zbláznil, že si myslím, že to není natočitelný. A pokud, tak jestli je správný něco takového točit.

Film Nabarvené ptáče má českou premiéru 12. září 2019, předtím bude uveden na filmovém festivalu v Benátkách. Špálova galerie v Praze otevře 11. září velkou výstavu fotografií Jana Dobrovského, Jakuba Čecha a Luďka Hudce.

Odpověď už dnes znáte?

Nezbláznil se. A je to natočitelné. Ale na tu poslední otázku hledám odpověď dodneška. Pokud to mělo vzniknout, tak ta správná doba je teď. Poselství filmu je jasné. Xenofobie, předsudky a odmítání všeho cizího mohou vyprodukovat daleko větší zlo, než jaké představuje domnělé ohrožení. Ten film je důležitý, ale je otázka, jestli ho uvidí lidi, kteří by ho vidět měli. Trošičku se bojím, že ne.

Kdyby to bylo moje dítě…

Viděl jste ho celý a hotový? Povedl se?

Jsem do toho moc ponořený, tohle neumím říct. Strávil jsem s ním skoro devět let, od prvních setkání s Václavem. Když dodělám film, většinou nejdu ani na premiéru, potřebuju si od něj odpočinout, získat odstup. Rozhodně je to něco, co tady strašně dlouho nebylo. Možná nikdy. Vizuálně je ten film fantastickej.

Zasáhla vás ta brutalita při natáčení stejně jako při prvním čtení?

Pořád je to síla. Když vidíte, jak týrají malýho kluka, když vidíte, jak se propadá do ledu a topí

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější