Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Tenkrát v Hollywoodu zbavuje hollywoodskou Ameriku iluzí a přepisuje její filmové dějiny

Leonardo DiCaprio v akci. Foto: Falcon
Leonardo DiCaprio v akci. Foto: Falcon

Devátý režisérský opus Quentina Tarantina je ucelenou výpovědí o jednom nádherném světě – světě filmových příběhů, který ve své dokonalosti nikdy neexistoval. Příběh Tenkrát v Hollywoodu sice využívá toho druhu vyprávění, kterému se říká „film o filmu“ – hvězdy Leonardo DiCaprio a Brad Pitt v něm ovšem hrají outsidery, nebojuje se tu o žádnou uměleckou vizi a místo filmů se točí televizní seriály.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Šestapadesátiletý Quentin Tarantino se ve svém novém díle opět profiluje jako jeden z nejvášnivějších cinefilů v historii pohyblivých obrazů. I tentokrát naplňuje pověst nevypočitatelného vypravěče, ovšem způsobem, který je uživatelsky navenek velmi příjemný. Tenkrát v Hollywoodu se sice odehrává v době, kdy 60. léta definitivně přestala být sladká, surfuje však od prvního momentu na vlně pozitivní nostalgie po prostém, obyčejném a přehledném světě.

Ten existuje jen v našich představách o roce 1969, jeho představiteli jsou však zjevně hrdinové filmu – herec a kaskadér, kteří se protloukají na samém okraji filmového průmyslu. Stárnoucí, převážně televizní hvězda Rick Dalton (Leonardo DiCaprio) se potýká s tím, že „časy se mění“ – ve společnosti i ve filmové branži. Rick a jeho starostlivý přítel, nezaměstnaný kaskadér Cliff Booth (Brad Pitt), jsou zkušení řemeslníci vězící pevně v dobové realitě. Na přídomek „umělci“ je ani nenapadne aspirovat. Když si ovšem zaskočí do Itálie zahrát v pár spaghetti westernech, vnímají to v souladu s tehdejším míněním jako degradaci.

Časy se změnily – a sám Tarantino názvem svého nového filmu odkazuje právě k dílům „špagetového“ mistra Sergia Leoneho – Tenkrát na ZápaděTenkrát v Americe.

Hrdinové v civilu

„Filmy o filmu“ se obvykle odehrávají ve filmařském prostředí, natáčí se v nich o sto šest a jejich hrdiny jsou filmoví profesionálové, ať už reální, či realitou nějak inspirovaní. Už tradičně se tu využívá fakt, že kinematografie je založena na iluzi – a tvůrci filmových snů jsou pošahanci, kteří ani sami pořádně nevědí, kde je hranice mezi skutečností a fikcí. Tenkrát v Hollywoodu je ovšem „realistickým“ filmem odehrávajícím se za kulisami naší představy o nezbytnosti takových prvků. Nefiguruje zde postava žádného producenta, ve „filmech o filmu“ obvykle pragmatického padoucha v drahém obleku zaměřeného na mrzké vydělávání peněz (ideálním zobrazením je hrdina kultovní satiry na americkou továrnu na sny Hráč z roku 1992).

Nehraje tu prim žádný scenárista, v rámci tohoto subžánru obvykle pobledlý, neurotický Newyorčan, který musí místo vysněného „umění“ psát komerční vyprávěnky (jeho prototypem je vystresovaný hrdina psychologické fantasy Adaptace z roku 2002, jenž tone v problémech, zatímco jeho bratr-dvojče udělá díru do hollywoodského světa po absolvování jediného scenáristického kurzu).

Tarantino kupodivu jen okrajově

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější