Deník N

Tenkrát v Hollywoodu zbavuje hollywoodskou Ameriku iluzí a přepisuje její filmové dějiny

Leonardo DiCaprio v akci. Foto: Falcon
Leonardo DiCaprio v akci. Foto: Falcon

Devátý režisérský opus Quentina Tarantina je ucelenou výpovědí o jednom nádherném světě – světě filmových příběhů, který ve své dokonalosti nikdy neexistoval. Příběh Tenkrát v Hollywoodu sice využívá toho druhu vyprávění, kterému se říká „film o filmu“ – hvězdy Leonardo DiCaprio a Brad Pitt v něm ovšem hrají outsidery, nebojuje se tu o žádnou uměleckou vizi a místo filmů se točí televizní seriály.

Šestapadesátiletý Quentin Tarantino se ve svém novém díle opět profiluje jako jeden z nejvášnivějších cinefilů v historii pohyblivých obrazů. I tentokrát naplňuje pověst nevypočitatelného vypravěče, ovšem způsobem, který je uživatelsky navenek velmi příjemný. Tenkrát v Hollywoodu se sice odehrává v době, kdy 60. léta definitivně přestala být sladká, surfuje však od prvního momentu na vlně pozitivní nostalgie po prostém, obyčejném a přehledném světě.

Ten existuje jen v našich představách o roce 1969, jeho představiteli jsou však zjevně hrdinové filmu – herec a kaskadér, kteří se protloukají na samém okraji filmového průmyslu. Stárnoucí, převážně televizní hvězda Rick Dalton (Leonardo DiCaprio) se potýká s tím, že „časy se mění“ – ve společnosti i ve filmové branži. Rick a jeho starostlivý přítel, nezaměstnaný kaskadér Cliff Booth (Brad Pitt), jsou zkušení řemeslníci vězící pevně v dobové realitě. Na přídomek „umělci“ je ani nenapadne aspirovat. Když si ovšem zaskočí do Itálie zahrát v pár spaghetti westernech, vnímají to v souladu s tehdejším míněním jako degradaci.

Časy se změnily – a sám Tarantino názvem svého nového filmu odkazuje právě k dílům „špagetového“ mistra Sergia Leoneho – Tenkrát na ZápaděTenkrát v Americe.

Hrdinové v civilu

„Filmy o filmu“ se obvykle odehrávají ve filmařském prostředí, natáčí se v nich o sto šest a jejich hrdiny jsou filmoví profesionálové, ať už reální, či realitou nějak inspirovaní. Už tradičně se tu využívá fakt, že kinematografie je založena na iluzi – a tvůrci filmových snů jsou pošahanci, kteří ani sami pořádně nevědí, kde je hranice mezi skutečností a fikcí. Tenkrát v Hollywoodu je ovšem „realistickým“ filmem odehrávajícím se za kulisami naší představy o nezbytnosti takových prvků. Nefiguruje zde postava žádného producenta, ve „filmech o filmu“ obvykle pragmatického padoucha v drahém obleku zaměřeného na mrzké vydělávání peněz (ideálním zobrazením je hrdina kultovní satiry na americkou továrnu na sny Hráč z roku 1992).

Nehraje tu prim žádný scenárista, v rámci tohoto subžánru obvykle pobledlý, neurotický Newyorčan, který musí místo vysněného „umění“ psát komerční vyprávěnky (jeho prototypem je vystresovaný hrdina psychologické fantasy Adaptace z roku 2002, jenž tone v problémech, zatímco jeho bratr-dvojče udělá díru do hollywoodského světa po absolvování jediného scenáristického kurzu).

Tarantino kupodivu jen okrajově

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější