Španělský deník: Gringo se potýká se španělskou verzí evropské byrokracie
Termíny pro jakýkoli byrokratický úkon ve Španělsku, jemuž se jako národní heslo přisuzuje slovo „mañana“, tedy „zítra“, jsou neuvěřitelné. Kdyby zítra… Všechno je jinak.
Je módou žehrat na evropskou byrokracii a svalovat na ni cokoli, co se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nedaří rychle a snadno. Táž evropská byrokracie má ovšem své národní verze, a když gringo (cizinec) z českých zemí narazí na verzi španělskou, pak teprve ztuhne překvapením.
Seděl jsem v baru v Alicante, pojídal plátky zralé šunky a zapíjel je červeným vínem. V kapse mi cinkal svazek klíčů od domu, který jsem právě koupil na pláži ve stejnojmenné provincii asi čtyřicet kilometrů odsud.
Neustále jsem si sahal do kapsy a klíče ohmatával, neschopen uvěřit, že už je doopravdy mám, že mi vážně patří, že jsou skutečně od mého domu. Cítil jsem se totiž podveden španělskou byrokracií. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že někde bylo něco nanejvýš důležitého zanedbáno, opomenuto, zašmeleno a ošolícháno, že ty klíče jsou podvrh, že to nemůže být pravda. Proč to, proboha, trvalo tak dlouho, jak to trvalo?
Brnělo mě v lebce. Přišel jsem asi o veškerý majetek…
Naproti mně seděl
