Deník N

Děs a žal v operních chapadlech Petra Rezka

Obal knihy.
Obal knihy.

Před několika lety uspořádal filozof Petr Rezek sérii „přednášek se zpěvy“, které se názvem týkají opery, ale chapadlovitě se dotýkají mnohem širšího okruhu témat, například konvencí, emocí, jazyka a společnosti. Nyní vycházejí přednášky knižně.

Věčný spor filozofie, zda se myšlenky rovnou vkládají z duše do duše, nebo se dají zprostředkovat i psaným textem, se u filozofa Petra Rezka nerozsuzuje zase tak obtížně. Rezek – podle mnohých enfant terrible české filozofie, přestože „zlobivým dítětem“ by v jistém smyslu měl být každý filozof – je filozofem performativním, předvádivým. Filozofii totiž nikdy nepřednáší, nepředčítá, protože filozofické myšlení není nějaké čtení hotové moudrosti, přinášení uvařeného pokrmu na podnosu. Filozofii je nutné společně předvádět, protože myšlení není nějaké opakování hotového, nýbrž vždy nový výkon. Schopnost myšlení předvádět je jádrem onoho rezkovského kouzla, které zná každý, kdo někdy chodil na jeho přednášky a kdo s ním trávil hodiny debat a hádání. Ale není to vlastně paradoxní – uvědomíme-li si, že předvádění je v základu filozofického myšlení, takže by mělo jít o nejviditelnější bytostnou vlastnost, a nikoli o skryté kouzlo?

I když se tedy setkáváme s Petrem Rezkem v knize, třeba jako teď v devátém svazku jeho spisů shrnujícím přednášky z roku 2013 a nazvaném Chapadla opery, je nutné míti na paměti, že jde o text určený k předvádění. Není tím míněn myslitelův arogantní narcismus, kterým se jeho kritici často ohánějí, nýbrž bytostná potřeba spolu-tvorby. Proč je to potřeba tolik zdůrazňovat právě zde, zjistíme hned po otevření této útlé, ale vrchovatě naplněné knihy. Rezek totiž nezkoumá nic jiného než předvádění, jež leží v základě opery, tohoto pokusu o pokračování řecké tragédie, a které je jakousi metaforou lidské komunikace, z níž se, jak bylo naznačeno, nevyváže ani filozofie. Naopak. I filozofii bychom po přečtení Rezkových přednášek mohli bez ironie chápat jako určitý druh opery, jen se v ní skoro nehraje a nezpívá, zato však hodně „mluví v mnoha perspektivách s ohledem k jedné věci“. Anebo, jak praví čtvrtý Rezkův operní chapadlový zákon,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Literatura

V tomto okamžiku nejčtenější