Deník N

Sloupek Jiřího Dědečka: Korektnost stranou, já Rusy znám

Ruská opozice protestuje v posledních týdnech proti manipulaci s volbami v Moskvě. Čelí ostrým zákrokům policie. Opoziční předák Ilja Jašin pod tuto fotografii napsal: Mocní se definitivně zbláznili. Zdroj: Twitter Ilji Jašina
Ruská opozice protestuje v posledních týdnech proti manipulaci s volbami v Moskvě. Čelí ostrým zákrokům policie. Opoziční předák Ilja Jašin pod tuto fotografii napsal: Mocní se definitivně zbláznili. Zdroj: Twitter Ilji Jašina

Nedávno jsem zahlédl v ČT nějakého soudruha z SPD, který říkal, že o ruských slovech ohledně té jaderné katastrofy, kterou právě prožíváme, vůbec nepochybuje. Bylo by mě to rozesmálo, kdyby to nebylo tak tragické.

Proč ho do té televize pouštějí, proč se ho ptají, když na to inteligencí nemá a když je nejspíš z Moskvy zaplacený? Já vím, to je kouzlo poměrné demokracie, strana má nějaká procenta voličů a podle toho se jí měří veřejnoprávní mediální prostor. Usmíval se na diváky falešným chrupem a působil neobyčejně důvěryhodně. Národ může nerušeně spát ve dne i v noci.

My máme na Malé Straně družstvo majitelů bytových jednotek. Tam také vládne kouzlo procentuální poměrné demokracie, ale jenom při hlasování o prkotinách. Tehdy rozhodují metry čtvereční. Máte-li v součtu se svými příznivci větší bytovou výměru než vaši odpůrci, podaří se vám například prohlasovat rohožku u vchodových dveří domu navzdory tuhému odporu opozice. Ale u opravdu důležitých věcí to nejde, tam musí být všichni zajedno, což je v českých poměrech vyloučeno, proto tady kdejaký hňup může promlouvat do veřejného dění.

Já o ruských slovech pochybuji zásadně, hluboce a vždycky, i kdyby šlo jenom o zprávy o počasí. Korektnost stranou, já je znám. Bylo mi patnáct, když Sověti okupovali Československo, a chtělo by se říct, že mi zničili podstatný kus života. Naštěstí mi do těch vojenskopolitických problémů vstoupila puberta a všechno zachránila. Ovšem oni si mě pokazili sami, mohli ze mě mít rusofila jako Brno, sovětskou válečnou prózu jsem doopravdy hltal. Když se však hrdinové mých knížek, veselí hoši horoucích srdcí navlečení do umaštěných uniforem, přesunuli do mé vlasti, dočista ztratili kouzlo.

Musím dodat, že jsem měl možná radši tehdejší okupanty v uniformách a na tancích než

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Sloupek

V tomto okamžiku nejčtenější