Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Hongkong není demokracie, ale dojná kráva magnátů, kteří jdou na ruku diktatuře

Hongkong nebyl a není demokratický. Ekonomice vládnou magnáti, kteří vydělávají díky kontaktům na vládu a tlačí na většinové obyvatele. Foto: Thomas White, Reuters
Hongkong nebyl a není demokratický. Ekonomice vládnou magnáti, kteří vydělávají díky kontaktům na vládu a tlačí na většinové obyvatele. Foto: Thomas White, Reuters

Analýza: Mýtus o demokratickém Hongkongu, který vzdoruje komunistickým utlačitelům z pevninské Číny, je svůdný. Jenže do pravdy má daleko. Skutečný Hongkong vypadá jinak: hrstka magnátů utlačuje svobodné obyvatele a výměnou za udržení svých ekonomických privilegií jde na ruku diktatuře. Situace je neudržitelná, píše pro Deník N sinolog a politolog Martin Šebeňa.

Dva miliony lidí v ulicích, vniknutí do parlamentu, obléhaní policejních stanic, ochromení letiště. To je výpočet nejvýraznějších akcí pořádaných v rámci protestů proti extradičnímu zákonu, který by umožnil vydávaní podezřelých osob do kontinentální Číny.

I když obyvatelé Hongkongu mají z čínského soudnictví a vězeňství upřímný strach, za normálních okolností by extradiční zákon tak ohromnou reakci nevyvolal. Teď se ovšem stal příslovečnou poslední kapkou, kvůli níž pohár trpělivosti místních přetekl.

Hněv a nespokojenost s vládou jsou výsledkem dvou procesů. Jednak událostí, které se odehrály bezprostředně před jejich začátkem. Viz uvěznění vůdců deštníkové revoluce včetně profesora práv Bennyho Taie, navrhovaný zákon o respektu vůči státní hymně, program na vybudování umělých ostrovů za v přepočtu 1,8 trilionu korun, zákaz politických stran a vylučovaní nepohodlných poslanců z parlamentu.

Ještě důležitější jsou ale dlouhodobé, strukturní problémy hongkongské společnosti. A ty vyplývají z politického zřízení, které ačkoliv přiznává občanům řadu svobod, je nedemokratické – a tudíž neobsahuje mechanismy, které by vůli lidu promítly do reálné politiky. Ano, vláda se svým voličům zodpovídá. Jenže těch voličů je jenom 1200. A jelikož jde zejména o nejbohatší lidi ve městě, jejich požadavky se od většiny obyvatel diametrálně liší.

Vláda v rukou magnátů

Myšlenka vlády ekonomických elit pochází ještě z dob koloniální vlády. Britové přizvali do výkonné moci zástupce obchodu a průmyslu, paradoxně s argumentem, že chtějí demokratizovat vládu. Byznysové elity se rády přidaly, protože pochopily, že z nové situace budou moci těžit. A měly pravdu. V rámci vyjednávání s guvernérem a dalšími zastupiteli britské koloniální vlády prosadily zákony, díky nimž si vytvořily řadu monopolů napříč sektory.

Když pak v 80. a 90. letech Peking a Londýn jednaly o budoucí podobě politického systému v Hongkongu, čínská strana měla eminentní zájem na tom, aby se místní obchodní magnáti podíleli na vládnutí i po roce 1997. Číňané si tehdy dobře uvědomovali, že v prvních dvaceti letech od otevření se čínské ekonomiky světu pocházely až dvě třetiny všech zahraničních investicí do země z Hongkongu. Čína si tehdy nemohla dovolit hongkongskou ekonomickou elitu znepřátelit.

Co to v praxi znamená? Předseda hongkongské vlády – který má dokonce byznysový titul „výkonný ředitel“ – je vybírán 1200 voliteli, které předtím nominovaly tzv. obchodní volební okrsky (functional constituencies). Takovými okrsky jsou třeba finance, pojišťovnictví, doprava a zemědělství. Ve většině okrsků mají hlavní slovo zástupci největších firem a tyto firmy samozřejmě vlastní nejbohatší magnáti.

Je ironií, že ve volbě mají kromě čínské vlády slovo i zástupci cizích států – třeba Singapuru a Spojených arabských emirátů – protože

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Čína

Hongkong

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější