Deník N

Sadisté ovládali dánské dětské domovy, politici se za ně 40 let odmítali omluvit

Ilustrační foto: Pxhere.com
Ilustrační foto: Pxhere.com

První statečná je žena. Dánská premiérka se během srdcervoucího ceremoniálu omluvila lidem, kteří byli jako děti týráni, ponižováni a znásilňováni. Její předchůdci tvrdili, že už je to promlčený případ.

Napřed Poula Erika zmlátil ředitel dětského domova Christian Bek, člověk se sadistickými sklony a tělesnou vahou 150 kilogramů, který si na chlapce lehl a bil ho, dokud neomdlel.

Pak si ho vzal do parády Bekův podřízený, vrchní učitel, nejkrutější z tyranů domova Godhavn, což znamená Dobrý přístav. Poručil mu, aby se svlékl. Až do spodního prádla.

Chlapec poslechl, ale podle učitele plnil rozkaz příliš pomalu.

„Tak mě uchopil za přirození a zvedl mě tak vysoko, že se mi nohy nedotýkaly země, držel mě tam a pak se mnou mrštil na podlahu. Potom měl zřejmě dojem, že už mám dost. Neřekl ani slovo, otočil se a zvenku zamkl dveře,“ zní jedna ze vzpomínek Poula Erika Rasmussena na hrůzy, které zažil v Godhavnu a které jeho i mnoho dalších dětí s podobným osudem poznamenaly na celý život.

To se dělo v Dánsku až do roku 1975. Nyní se premiérka Mette Frederiksenová jménem státu omluvila bývalým chovancům za hrůzné zacházení. Na omluvu čekali dlouhé roky. Někteří budou zřejmě žádat finanční kompenzace za psychické a fyzické týrání. Půjde možná o miliony.

Omluva dánské premiérky Mette Frederiksenové lidem, kteří jako děti trpěli ve speciálních dětských domovech. “Některé z nejzranitelnějších dětí naší společnosti byly zneužívány. Pachateli byli dospělí. Úřady neudělaly nic. Jako společnost nemůžeme a nesmíme zavírat oči. Nemůžeme změnit, co se stalo. Ale můžeme a musíme se z toho poučit. Nebyla to chyba dětí. To nikdy není. Proto je nejvyšší čas, abychom se obětem omluvili.“ Zdroj: Dánská vláda, Statsministeriet, stm.dk

Stát neochránil ty nejslabší

Kruté zacházení, psychický teror, sadističtí vychovatelé, sexuální zneužívání, bití do krve, věčný strach, velmi omezená školní výuka a naprostá absence jakékoli empatie a lidského tepla byly v Godhavnu i v mnohých jiných dětských domovech zcela běžné.

Podivné lékařské experimenty, násilné potraty, zneužívání a převýchovu „necudných“ dívek v ústavu na ostrově Sprogø zobrazuje dánský thriller Složka 64 podle knihy Jussiho Adler-Olsena, který se stal nejúspěšnějším dánským filmem a promítal se letos i v českých kinech. Distributor Aerofilms ho charakterizuje jako „mrazivý detektivní příběh založený na skutečné kapitole dánských dějin“.

Tyto metody se praktikovaly mezi lety 1945–1975. Veřejnost se o nich poprvé dověděla v roce 2005. Od té doby bylo odhaleno množství dalších šokujících faktů o Godhavnu a vůbec poměrech i v dalších výchovných institucích, kterými prošlo asi 200 000 občanů dnes pětimilionového Dánska.

Godhavn se stal symbolem doby, kdy stát naprosto selhal v ochraně těch nejslabších. Těžko uvěřit, že se to mohlo dít poměrně nedávno v zemi, která je dnes známá svou slušností a jejíž sociální systém patří k nejvyspělejším na světě.

Ilustrační foto: Pexels.com

Ministři se schovali za promlčení

Výprask od ředitele Beka a jeho ochotného podřízeného dostal Poul Erik za útěk z domova, o který se pokusil s kamarádem. Celý týden potom močil krev. Bylo mu necelých 14 let a psal se rok 1964.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější