Deník N

Tolerance jako schopnost přemoci se? To nestačí, cílem je tolerance bez předsudků

„Snad nejsem sám, kdo zná ve svém okolí lidi životem ponížené, pozurážené, společensky nebo ekonomicky slabé, které ústrky nezbavily tolerance.“ Foto: Adobe Stock
„Snad nejsem sám, kdo zná ve svém okolí lidi životem ponížené, pozurážené, společensky nebo ekonomicky slabé, které ústrky nezbavily tolerance.“ Foto: Adobe Stock

Polemika Ivana Kytky: Ve své inspirující eseji „To divné slovo tolerance“ (Deník N, 8. srpna 2019) se spisovatelka Tereza Brdečková pokouší o definici tolerance a píše, že tato „vyjadřuje moji svobodnou vůli strpět, co se mi nelíbí a co mi vadí“. Dodává pak ještě, že různé věci mě můžou štvát, „ale já budu tolerantní, já se přemůžu a svou nechuť si nechám pro sebe, jelikož svět nezměním“. Chápu-li její myšlenku správně, nabízí tedy čtenáři přemáhání, setká-li se s čímkoliv nepříjemným, jako setrvalý stav duše.

Vzhledem k tomu, jak obtížné je toleranci definovat (mimochodem tzv. paradox tolerance, podle kterého bezbřehá tolerance uvolňuje místo netoleranci, která ji postupně vytlačí a zahubí, zaměstnává velké myslitele po celá desetiletí), dovolím si přemýšlivému čtenáři nabídnout poněkud odlišný koncept tolerance, totiž toleranci jako mravní ctnost.

Tereza Brdečková uvažuje o toleranci jako schopnosti ovládat v nejrůznějších situacích své negativní emoce a nedávat je najevo. Obávám se, že takový koncept neřeší skutečnou příčinu či kořen negativního pocitu

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Polemika

V tomto okamžiku nejčtenější