Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Snyder, Lucas, Scruton – kdo bude nejlepší prorok? Zeptali jsme se světově uznávaných znalců střední Evropy, jaké bude Česko v roce 2028

Foto: ČTK
Foto: ČTK

Požádali jsme několik předních, celosvětově proslulých politologů a znalců střední Evropy, aby se v duchu přenesli do roku 2028. V jaké politické a společenské situaci budou probíhat oslavy 110. výročí vzniku Československa? Účastníky ankety jsme poprosili, aby krátce popsali tři scénáře:
 
1) Nejoptimističtější, ale stále ještě reálný,
2) Nejpesimističtější, ale stále ještě reálný,
3) Nejpravděpodobnější.

Edward Lucas

Britský spisovatel a bezpečnostní expert, bývalý zpravodaj týdeníku The Economist v mnoha středo- a východoevropských zemích včetně ČR

1) V roce 2028 Češi slaví nejenom 110. výročí nezávislého Československa, ale také naplnění ideálů první republiky i sametové revoluce. Nejvíce k tomu přispěl generační posun ve veřejném životě. Začal v roce 2019 změnami ve vedení hlavních politických stran a symbolicky ho odstartovala petice nazvaná „Několik vět“, která signatáře zavázala dodržovat vysokou osobní úroveň slušnosti, poctivosti a otevřenosti. Iniciátoři petice se nepokoušeli založit novou politickou stranu, ale usilovali o změnu ve všech mainstreamových stranách. Ty do své činnosti zapojily vedoucí osobnosti z ekonomiky, univerzit a občanské společnosti – lidi, kteří vyrůstali v polistopadové éře a svůj vlastní život i situaci v zemi poměřovali podle standardů obvyklých v zahraničí, kde žili, studovali a pracovali. Proces vyvrcholil v roce 2021 vznikem nové koaliční vlády na protikorupční platformě a kampaní před prezidentskými volbami v roce 2022, v níž se jako oba hlavní kandidáti střetli dva signatáři petice. Vítězka se ujala prezidentského úřadu jako první žena a příslušnice romské menšiny v historii země.

Nová vláda zahájila radikální program administrativních reforem, digitální demokracie, sociální inkluze a podnikání šetrného k přírodě. Klíčovou roli hrály nezávislé instituce se silným zapojením občanské společnosti. Zahraniční investice dosáhly rekordních hodnot a rapidně vzrostla životní úroveň – ať už měřená finančními indikátory, nebo důležitějšími hodnotami, například osobní spokojeností. Mnozí Češi žijící a pracující v cizině se vrátili domů a v zahraničí byl velký zájem o život v zemi známé jako „mozek, srdce a duše Evropy“.

V zahraniční politice se Česká republika stala významným obhájcem lidských práv a evropských hodnot a vůdčím hlasem evropského konsenzu proti hrozbě autoritářského a klientelistického kapitalismu v Rusku a Číně. Čeští kandidáti patřili mezi favority na úřad předsedy Evropské rady i generálního tajemníka NATO.

2) Rok 2028 nepřinesl v zemi dříve známé jako Česká republika – nyní oficiálně pojmenované Česko-Moravsko – mnoho dobrého. Změna oficiálního názvu byla dalším trikem, který měl za cíl odvést pozornost od jejích čím dál zoufalejších problémů. Účast v nedávných volbách byla rekordně nízká. Voliči si uvědomovali, že klíčová rozhodnutí o budoucnosti země se přijímají jinde, především se o nich licituje mezi Ruskem a Čínou, jejichž obří ambasády, známé pod přezdívkou „Rudé pevnosti“, dominují veřejnému životu.

Emigrace snížila počet obyvatel země na necelých devět milionů, a to ještě před tím, než proces získání víz potřebných k životu a práci v zahraničí zkomplikoval rozpad Schengenského prostoru, horlivě podporovaný xenofobními představiteli země. V zemi se vyostřilo rasové napětí a dochází ke střetům romských sebeobranných hlídek se samozvanými protikriminálními jednotkami. Tento konflikt vláda mlčky podporuje, aby odvedla pozornost od špatného stavu veřejných služeb. Ukončení dotací z evropských strukturálních fondů obnažilo problémy s chátrající infrastrukturou. Média vlastněná oligarchy však tato témata ignorují a příliš se o nich – ze strachu před následky – nediskutuje ani na internetu. Češi se zasmušile stáhli do soukromí a snaží se alespoň o nějakou míru klidu a soukromí v rámci rodiny a přátel – správný Čech vlastní chatu!

3) Češi v roce 2028 oslavili přežití demokracie a státnosti, avšak uvědomují si, že jejich země nedokázala zcela naplnit svůj potenciál. Nesklouzla k autoritářskému kapitalismu, v němž žijí Maďaři pod vedením 65letého Viktora Orbána, který je už osmnáctým rokem v premiérském úřadu, k polské polarizaci země mezi klerikální nacionalisty a radikální levici ani klientelistickému kapitalismu, který hluboce zakořenil na Slovensku. Češi se stále mohou chlubit víceméně tolerantní a otevřenou společností,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

100 let Československa - speciální vydání Deníku N

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější