Pseudokonzervativní „podpora tradiční rodiny“? Nejrychlejší cesta k vyhynutí
Komentář Jana Moláčka: Chceme v Česku víc dětí? Tak je předem neodsuzujme k životu ve stagnující a do sebe zahleděné zemi, ve společnosti plné předsudků a uprostřed ekologické katastrofy.
Stálicí politické nabídky českých stran, které se pokládají za konzervativní či se vymezují proti novým společenským konceptům, jsou slogany o „podpoře rodiny“. To, co se za tímto heslem skrývá, ovšem žádná podpora rodiny není.
Tak především – „podporovatelé rodin“ sami upozorňují, že nemají na mysli rozhodně rodiny všechny. Musí nejdřív projít jejich ideologickým sítem.
„Podpoříme rodiny,“ slibuje třeba nové politické hnutí Trikolóra v seznamu svých politických priorit. „Rodinu tvoří otec, matka a děti,“ dodává však stejný bod vzápětí, aby snad probůh nečekaly od Klause podporu třeba matky samoživitelky.
Tomio Okamura zase omezuje podporu jen na rodiny „české“ a „pracující“. „Zaslouží“ si ji (ano, přesně tak to program SPD formuluje – podporu si podle Okamury musíte zasloužit) pouze ti, kteří „vedou řádný život a řádně vychovávají děti“. V kódovaném jazyce, který má voličům SPD sdělit to podstatné, a přitom Okamuru uchránit před opletačkami se zákonem, to samozřejmě neznamená nic jiného než „nebojte, Romové nedostanou nic“.
Mám rodinu, která by sítem Trikolóry i SPD snad prošla. Ve svém prvním a jediném heterosexuálním manželství vychovávám tři syny, s manželkou chodíme oba do práce a všechny děti do školy, takže doufám, že by mi oba samozvaní arbitři „řádnosti“ a „normality“ – rozvedený Okamura i dvakrát rozvedený Klaus – nárok na podporu přiznali. (Aby bylo jasno, nesoudím nikoho na základě toho, zda je rozvedený, či ne. Na rozdíl od Klause a Okamury akceptuji, že různí lidé v různých situacích volí různé modely, včetně rodinných. Ale pokud si oni osobují právo druhým diktovat, jaká verze rodiny je jedině přijatelná a hodná podpory, pak je legitimní připomenout, že sami mají k hlásaným ideálům daleko.)
Zpět k tématu. Kdo chce zajistit vyšší porodnost, měl by především zaručit potenciálním rodičům, že jejich děti společnost v každém případě přijme. A v tomto ohledu bohužel ti, kdo nejhlasitěji volají po „podpoře rodin“, dělají pravý opak.
„Podporovatelé rodiny“ chtějí v Česku více dětí, ale běda, pokud se narodí s handicapem. Podpora a přijetí náhle ochladne, z dětí se stává problém. Klaus i Okamura jsou
