Je lepší být bohatý a v pohodě než chudý a ve stresu. Snadno se to řekne, že?
Kdo má málo, chová se často tak, že bude mít ještě méně. Nouze vede k ještě větší nouzi, protože mění vztah k riziku, vede ke kognitivní únavě a svádí člověka dělat vážné chyby.
Ať hrajete šachy nebo volejbal, po náročné partii cítíte větší únavu než po rekreačním pinkání. A společně s vyčerpáním klesá i naše schopnost myslet, což prokázali vědci u společenské hry s hádáním písmen, již jsme jako děti nazývali Šibenice (v anglosaském světě známá jako Hangman) a televize Nova ji vysílala pod názvem Kolotoč. Její obtížnost lze přitom snadno seřizovat: pokud platíte za každý pokus a dostáváte odměnu za správně uhádnutá písmena, stačí snížit odměny a počáteční kapitál. Vede to k docela přirozenému výsledku. Malý počáteční kapitál a vysoké poplatky za pokus způsobí rychlejší vyčerpání – a horší výsledek v následujících kognitivních testech.
Ve stejné situaci jako hráč čelící vysoké obtížnosti se nachází i obyčejný chudý člověk. Jeho náklady jsou relativně vůči kapitálu příliš vysoké. Behaviorální ekonomové Anuj K. Shah, Sendhil Mullainathan a Eldar Shafir z Harvardu a Princetonu tak prokázali, že – alespoň v prostředí laboratoře – finanční nouze snižuje pozornost a kognitivní kontrolu, tedy schopnost racionálně zhodnotit prvotní impulzy a nepodlehnout jim, pokud jsou chybné. V sérii dalších experimentů pak ukázali, že „chudí“ hráči skutečně hrají s větším nasazením. Například tráví delší čas mířením na virtuální střelnici.
Chudoba tak sice v ekonomické hře vede k lepšímu okamžitému výsledku – nicméně kognitivní náklady na jeho dosažení jsou neúměrně velké, takže
