Jediné férové řešení je odpustit dětem dluhy úplně. Ne je trestat tříletou insolvencí za dluhy rodičů

„Chceme dát šanci dětským dlužníkům zaplatit dluhy, které vznikly nespravedlivě v době, kdy byli dětmi, ale především, kdy se ze stokorunových dluhů staly desítky či stovky tisíc,“ prohlásila poslankyně Kateřina Valachová (ČSSD) v ČT24.

Novela insolvenčního zákona uvádí, že pokud pocházejí minimálně dvě třetiny dluhů z dětství, nebudou potřeba k oddlužení žádné další podmínky kromě prokázání veškerého úsilí k jejich splacení po dobu tří let. Jenže i to je pro osmnáctiletého člověka strašně dlouhá doba. Navíc má být trestaný za něco, co nemohl ovlivnit nebo o čem nevěděl. Zodpovědnost za dluhy tak jde za rodiči, ale za chyby dospělých se politici rozhodli trestat děti. A navíc ještě ty nejohroženější a nejchudší, které mají už tak špatnou startovní pozici do života.

Co je tedy opravdu na tom všem děsivé, že jsou politici schopní odepsat už na prahu dospělosti tisíce dětí, a ještě se za to pochválit.

Dnes má dluhy 6,5 tisíce dětí, další desetitisíce si je přinesly do dospělosti a pronásledují je doteď. A mnoho se jich to dozví až s úderem osmnáctých narozenin.

Přečtěte si také

Zbývá odstranit poslední článek obchodu s dluhy. Odpůrci ale násobně zvýšili aktivitu, říká autor Mapy exekucí

Že politici nezrušili dluhy úplně, což je jediná spravedlivá cesta, protože děti za svoje dluhy nemůžou, se zřejmě stalo i kvůli přesvědčení části zákonodárců, že smyslem života chudých, ale i všech ostatních lidí, je neustále vymýšlet, jak se obohatit na úkor státu nebo někoho jiného, jak zneužívat systém. A že být zadlužený někoho baví. Stejně jako je třeba baví žít v ghettu, na ubytovně nebo rovnou na ulici, v chudobě a bez budoucnosti.

Že je zábavné nemít účet, aby na něj nemohl exekutor, mít trvalé bydliště na obecním úřadě, kde vám nemůže zabavit ledničku nebo televizi, pracovat načerno, protože z částky nezabavitelného minima můžete v lepším případě