Deník N

Hrdinové, nebo vrazi? Nesmyslná otázka, odboj bratrů proti totalitě byla povinnost, říká Zdena Mašínová

Zdena Mašínová navštívila loni v létě akci na připomínku obětí komunistické totality, která se konala na náměstí Svobody. Foto: ČTK
Zdena Mašínová navštívila loni v létě akci na připomínku obětí komunistické totality, která se konala na náměstí Svobody. Foto: ČTK

Český stát přislíbil 15 milionů korun na vznik filmu o skupině bratrů Mašínových, jejichž příběh dodnes rozděluje společnost. Souběžně v Lošanech na Kolínsku, kde stojí vrácený rodový statek, vzniká památník. „Starostovi jsem řekla, že nemá co mluvit do toho, že tam chci připomenout i své bratry,“ říká v rozhovoru Zdena Mašínová.

Čím vlastně teď žijete, co vás zaměstnává? Je to vrácený statek, na němž vzniká památník tří odbojů?

Ano, od roku 2017, kdy soud rozhodl, že tento ukradený majetek bude vrácený. Je to velký závazek, kvůli historii nejen naší, ale i této země bych tam památník moc ráda chtěla mít. Pracuje se na tom, 26. srpna ten projekt bude představen. Je to velká věc.

Takže se ráno vzbudíte, začnete řešit statek…

Někdy se předtím ani nevzbudím, protože kvůli tomu nespím (úsměv). Naštěstí s tím pomáhá řada historiků i dalších lidí. Bez nich by to bylo složité.

Podílíte se nějak i na přípravě filmu Bratři režiséra Tomáše Mašína? Například konzultacemi s herečkou, která ztvární vás ve věku 20 let?

Podílím, jsem členem rodiny, prožívala jsem tu dobu. Dostala jsem od Tomáše Mašína scénář, zatím vím to, že snad už byli vybraní herci. Dlouho se čekalo, jestli film získá státní příspěvek, celý má stát 80 milionů.

Státní fond kinematografie před několika dny film podpořil 15 miliony korun. Režisér se asi nejmenuje Mašín shodou náhod…

Byly tam dokonce dva projekty na téma skupiny mých bratrů. Podle toho, co se říká, sehrálo roli to, kdo byl v projektu dál.

Ten pan Mašín je údajně náš vzdálený příbuzný. Náš rod prý za třicetileté války přišel z Francie do západních Čech, odkud má pocházet pan režisér. Naše část rodiny odešla na Kolínsko. Ale není to pro mě tak důležité.

Jste za těch patnáct milionů od státu ráda? Přijde mi průlomové, že stát přispěje na něco spojeného se skupinou vašich bratrů…

Já vám nevím, mám trochu smíšené pocity. Celý případ našeho rodu neustále vzbuzuje zájem, veřejnost je rozštěpená. Že bych byla nadšená, to říci nemohu, určité popularity mám, abych pravdu řekla, plné zuby (úsměv).

Nemá se o tom příběhu ale mluvit tím spíš, že ho společnost nemá vyřešený?

Jistě. Z toho důvodu jsem ochotná spolupracovat, pokud bude zájem. Otec a matka byli velmi stateční lidé, kteří nám dali v životě směr. To pro mě bylo nejdůležitější a mám dojem, že to má nesmírný význam i pro další generace. Příběh našeho rodu, to je vlastně historie této země, nejen nějaké rodiny Mašínů.

Co je tím příběhem, který by měly oba projekty, tedy památník a film, vyprávět?

Když se komunismus dostal k moci, byla mu přenechána střední a východní Evropa, bohužel i Západem – byl to takový náš další Mnichov. To udělalo své, následným zkreslováním historie je poškozeno několik generací. Lidé dodnes nevědí, jak to bylo, proto kladou otázku, zda byli Mašínové hrdiny, nebo vrahy. Takový nesmysl! Nebylo to hrdinství, byla to povinnost, na tom trvám. Naše rodina jako jedna z mála v této zemi

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější