Jenny Hval zpívá o menstruaci tak, že vás to dojme
Začínala v metalové kapele a postupně se přes niterný akustický folk dostala až k elektronickému popu s experimentální příměsí. Zpívá o upírech, menstruaci, feminismu, tělesné lásce i hrůzách kapitalismu. Norská zpěvačka Jenny Hval, která nedávno vydala svoji románovou prvotinu Paradise Rot, ale rozhodně není jenom bojovnice za sociální spravedlnost. Umí překvapit, šokovat i dojmout. Tohle všechno dělá i na své poslední desce, jež vyjde v září.
Na prvních dvaceti stránkách svého románu Paradise Rot zmíní hudebnice a spisovatelka Jenny Hval třikrát barvu moči nebo zvuk, který tekutina vydává, když se tříští o porcelánovou mísu. Ve snovém příběhu norské studentky biologie, která začíná studovat na univerzitě v britském Aybourne, ale čtenář postupně zakouší ještě hlubší intimitu. Soužití dvacetileté Jo a její nové spolubydlící Carral je plné přešlapování, oddychování, nejistoty i zkoušení. V budově bývalého pivovaru, přestavěné do apartmánu, ve kterém neexistuje soukromí, to ani jinak nejde. Všechno je slyšet i vidět. Obě dívky spolu menstruují, usínají na schodech, přebírají jablka zachráněná z kontejneru a postupně pozorují, jak jim v přeplněném bytě začínají hnít a jak v koupelně začínají růst houby. Jo a Carral spolu leží v posteli, pijí na střeše, dostávají horečku, léčí se a marně se pokoušejí navázat vztah s někým ve městě. Vždy se nakonec vrátí do svého obydlí, do „obrovského teplého zámotku“.
Krátký příběh knihy s biblickým názvem Paradise Rot, jehož vyvrcholení připomene okamžiky z děsivého sci-fi filmu Pod kůží, shrnuje všechna témata, kterým se Jenny Hval věnuje od počátku své kariéry, tedy zhruba od začátku tisíciletí. Zpěvačka, často inspirovaná teoretickými a filozofickými knihami, vždy kroužila kolem identity, jazyka, sexuality a tělesnosti.
„Poslední dobou jsem četla hodně politické teorie,“ říká v rozhovoru pro magazín Huck. „Mám pocit, že rozpoznat mechanismy moci a dozvědět se, proč svět tolik bolí, je naprosto zásadní.“ Pro Hval je vlastní umění útěkem z reality, zároveň ale zdůrazňuje, že se od světa nechce odstřihnout úplně: „V umění je vždy naděje.“
Od metalu k pop intimitě
Během studií v Austrálii Hval zpívala v metalové kapele Shellyz Raven, když se ale po návratu do Norska rozhodla pro sólovou dráhu, metalovou syrovost přetavila spíš do naprosté intimní otevřenosti. „Pro Jenny Hval znamenalo osobní vždy politické,“ píše publicistka Josie Thaddeus-Johnová v článku pro The White Review. „Osobní ale pro ni zároveň
