Reportáž z bruselské čtvrti, kterou nechvalně proslavili teroristé. Molenbeek neboli Džihád lásky
Jak se žije v bruselské čtvrti Molenbeek tři roky po teroristických útocích? Z jejích zákoutí se rekrutovali strůjci islamistických akcí posledních desetiletí, Donald Trump ho nazval „jámou pekelnou“ a novinářka Fox News se tam loni demonstrativně od hlavy až po paty zahalila do hidžábu, aby prý vůbec mohla vyjít na ulici. Vypravila jsem se na místo porovnat legendy a realitu.
Po zuby ozbrojení vojáci z belgického hlavního města nevymizeli. S prstem na spoušti samopalu diskrétně postávají na nárožích a v odbavovacích halách dopravních uzlů.
Ještě v červnu 2017 zastřelil hlídkující voják na bruselském Hlavním nádraží jistého Oussamu Zariouha, který se pokusil na nástupišti odpálit kufr plný hřebíků a trhavin. Pocházel z bruselského Molenbeeku, stejně jako atentátníci z Madridu 2004, bruselského židovského muzea 2014, z vlaku Thalys 2015, pařížského Bataclanu 2015 i bruselského letiště a metra na jaře 2016. Pěkně třaskavá směs, tahle městská čtvrť.
Do údajné jámy pekelné je to od eklektické budovy staré burzy v centru Bruselu pouhá čtvrthodinka pěšky. Minete zahrádky restaurací pod vysokými platany na náměstí Vieux Marché aux Grains a výstavní butiky na ulici Rue Antoine Dansaert, přejdete most říčního kanálu a jste tam.
Žádná brána pekelná, žádná frontová linie. Jen honosné budovy s tepanými zábradlími ze širokých bulvárů centra města tu ustupují jednoduchým fasádám nízkých dělnických domků.
Orient na omak
Je neděle a v Molenbeeku právě vrcholí trhy. Všude kolem proudí davy zahalených žen. Šátky mnoha barev se jim vzdouvají nad
