Slunovrat a Mrtví neumírají: Když se hrůza vleče pozvolným krokem

Kultovní režisér, herecká esa, zombie. Zdá se to být ideální kombinace, divácká tutovka. Tak proč to Jimu Jarmuschovi s filmem Mrtví neumírají tak úplně nevyšlo? Někdy se prostě stane, že nápad je v hlavě či na papíře zajímavější než jeho realizace. A někdy se tvůrci do toho nápadu chce jít tak urputně, že ho žádné varovné signály neodradí. Někdy si režisér prostě chce natočit něco, kde vyjádří poctu jiným tvůrcům a dílům. Pokaždé to nevyjde. Možná dokonce je takový vysněný film nějak křehčí a snadněji propadne sítem kvality.

Totéž se stalo Quentinu Tarantinovi s filmem Grindhouse: Auto zabiják. Tarantino jako tvůrce stojí na ramenou starších režisérů a žánrů, na které ve svém díle hravě navazuje. Pro tento snímek si vybral specifický žánr exploatačních filmů, což jsou laciné béčkové snímky, které se snaží vyždímat peníze i emoce z aktuálních diváckých hitů či okrajových žánrů. Exploatační film s auty je nazýván carsploitation movie a jeho zakládajícím snímkem je The Vanishing Point z roku 1971. Tarantino to spojil se stylovým odkazem na filmy Russe Meyera a… na průšvih bylo zaděláno. Režisér si udělal radost, několik zasvěcených filmových maniaků dostalo záchvat slasti, když rozeznalo příslušné filmové odkazy a to je tak všechno.

Podobně působí Jarmuschova návštěva zombielandu. „Tohle nedopadne dobře,“ zní jedno z ústředních hesel filmu. A protože žijeme v postmoderní době, jedna z vystupujících postav to dokonce ví zcela bezpečně – protože četla scénář. Ano, až k takovým meta-trikům se došoural zombie film dneška. Co přijde příště? Bude vstupovat na plac režisér a varovat diváky, že teď přijde „baf“ moment?

Zapadákov se zombiemi

Ospalé americké městečko. Se hřbitovem, kde z hrobů začínají vylézat zombíci. Spousta sympatických filmových postav. A taky pár nesympatických. Dopadne to dobře? No…