Deník N

Sloupek Jiřího Dědečka: Kočičí jogurt a bílá čokoláda v černé Africe

Asi ani neví, co žere. Ilustrační foto: Needpix.com
Asi ani neví, co žere. Ilustrační foto: Needpix.com

Můj kamarád z ciziny mě občas vídá, jak dávám Blažence vanilkový pribináček. Blaženka je kočka, britská modrá, ještě jí nebyly čtyři. Pribináček dostává zřídka a v malých dávkách, vždy pěkně vychlazený, v těch vedrech jí to dělá dobře. Trochu ze lžičky, trochu na talířek, dohromady vždycky tak maximálně třetinu balení. Kamarád onehdy přišel otřesený z nějakého supermarketu: chtěl udělat Blažence radost, ale oni tam ten jogurt pro kočky prodávají normálně v oddělení mléčných výrobků pro lidi!

Pribináček, k dovršení zmatku, má na krabičce kresbu veselé kočičky na houpačce. Pramen zdraví z Posázaví, jak zněla totalitní reklama. Situace je opravdu nejasná, jeden se splete hned. To mi připomíná jinou nejasnou situaci.

Když jsem onehdy opustil příšerný hotel Ngor v Dakaru a čekal jsem na ulici, až přijede letištní taxi, zbývalo mi v kapse ještě pár franků. Nerad si vozím domů slabou měnu v jakémkoli množství, a tak jsem zašel do blízkého obchodu, do kterého normální místní nechodí, protože si to nemohou dovolit, a koupil jsem si tam něco na cestu, abych se franků zbavil. Koupil jsem si, jak jinak, čokoládu. Ale bílou, já nevím, co to do mě vjelo! Chtěl jsem snad dát najevo, že se za svou barvu pleti nemusím stydět, že já za nic nemůžu?

Venku před krámem mi zastoupil cestu

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Sloupek

V tomto okamžiku nejčtenější