Divadlo na pomezí reality – příběh jednoho českého úspěchu
Rychlý nárůst popularity imerzivního divadla patří mezi nejpřekvapivější „success story“ českého divadelního prostředí posledních let. Pod stále ještě nepříliš zažitým termínem se přitom může skrývat ledacos: od divadelně pojaté bojovky až po víceméně tradiční představení, které diváci sledují trochu jinak než z obvyklého přítmí hlediště. Nyní se v Bar/áku na Florenci pod hlavičkou skupiny Pomezí hraje inscenace Lístky, prosím.
Pojem „imerze“ znamená vtažení nebo rozpuštění; v případě divadla se jedná, zhruba řečeno, o produkce, při kterých je zrušeno dělení na jeviště versus hlediště. Diváci jsou vtaženi do dění, často se víceméně volně pohybují celým hracím prostorem, někdy se dokonce mohou zapojovat do akce a komunikovat s aktéry. Půvab celé věci může dodávat i občasná nejistota, kdo je vlastně účinkující a kdo přihlížející.
Prvním velkým českým projektem, který se k imerzivnímu divadlu výslovně hlásil, byl v roce 2013 Golem. Toho na pražské Štvanici uvedl Tygr v tísni – v objektu, ze kterého se později stala VILA Štvanice. Trvalý průlom se nicméně podařil až o tři roky později studentům DAMU kolem Lukáše Brychty. Ti v opuštěném domě Na Poříčí představili projekt Pomezí; po nečekaně velkém úspěchu takto pojmenovali i svou skupinu a imerzivnímu divadlu se systematicky věnují dodnes.
Z VILY do Baráku
Pomezí od té doby nastudovalo řadu větších i menších titulů, pro každý z nich však volilo nový prostor. Teprve letos na jaře se spolek trochu nečekaně vrátil na místo svého prvního úspěchu. Určitě to nebylo jen ze sentimentálních důvodů: z vybydleného pavlačového domu hned vedle stanice metra Florenc se mezitím stalo živé kulturní centrum Bar/ák. Sídlí zde kavárna, pravidelně probíhají koncerty i výtvarné workshopy; přímo v centru města tak vznikla prostorná a vstřícná základna.
Zatímco Lukáš Brychta se svými osvědčenými spolupracovníky už na jaře uvedl v Bar/áku komorní inscenaci Opisy, přes léto prostor opanovala „nová generace“. Konkrétně skupina současných studentů DAMU, vedených Vítem Malotou, Kateřinou Popiolkovou a Kateřinou Studenou, kteří se k inspiraci Pomezím výslovně hlásí. Výsledkem jejich rezidence v Bar/áku je projekt Lístky, prosím, který bude Na Poříčí k vidění až do září.
Zde je namístě menší odbočka. V Praze v současné době existují dvě epicentra imerzivního divadla, která se navíc shodou okolností nacházejí vzdušnou čarou jen pár set metrů od sebe.
Místa činu
Na Štvanici, kde to všechno před šesti lety začalo
