Deník N

Zápisník alkoholičky: Na detoxu jsem byla naštvaná na celý svět, ale nejvíc na sebe

Ilustrační foto: Chang Duong, Unsplash
Ilustrační foto: Chang Duong, Unsplash

Svěřit se do péče odborníků ještě samo o sobě závislost nepřekoná, ale je to nezbytný a nelehký krok. Ve třetím díle úryvků z oceněného blogu Zápisník alkoholičky Michaela Duffková popisuje svůj psychický i fyzický stav při pobytu na psychiatrickém oddělení.

Pusťte mě

Střešovice, tam mi pomůžou. To byly moje myšlenky po telefonu s adiktoložkou a domluvě, že ve středu dopoledne nastoupím. Jen co jsem zavěsila telefon, hltala jsem víno, jak kdybych přišla z vyprahlé pouště. Když došlo víno, pila jsem, co jsem našla.

V den nástupu jsem do sebe ráno vyklopila asi půl litru Becherovky, od toho telefonátu jsem se udržovala permanentně ve stavu bezmyšlenkové opilosti.

Toho osudného dne ráno pro mě přijel k mamce manžel, že mě odveze. Vedli jsme asi hodinu dohady o tom, že nikam nepůjdu, že to zvládnu sama. Myslím, že jeho zoufalství, když viděl, v jakém jsem stavu, plus to, co jsem říkala, muselo být hrozné.

Nakonec se mu podařilo naložit mne do auta s pár zabalenými věcmi, které jsem zvládla dát dohromady, a jelo se. Cesta přes celou Prahu byla dlouhá, plná slibů, proseb, křiku, výhrůžek.

Jsme tu. Příjmová recepce uzavřeného psychiatrického oddělení, manžel mne odvedl do patra, zazvonil a teď už to bylo na mně. První věc, musíte si dýchnout. 2,74 promile… Sestřička si nechala dvakrát vyměnit dechový přístroj. S těmi téměř třemi promile jsem normálně

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Démon alkohol

V tomto okamžiku nejčtenější