Zápisník alkoholičky: Léčba plná emocí aneb Když pár prohraných bitev je výhra
V léčebně sice na závislého těžce dopadne jeho situace, ale sdílet své chmury s lidmi s podobnými zkušenostmi pomáhá překonat to nejhorší. Přinášíme závěrečnou část vybraných příspěvků Zápisníku alkoholičky, ve kterém Michaela Duffková líčí svůj úspěšný boj se závislostí.
Krůček po krůčku
První den, přijela jsem do stacionáře s předstihem, termoskou kafe a plná všelijakých pocitů – nervozity, strachu, studu, odhodlání. Nastupovala jsem do skupiny, která už běžela od pondělí. Byl čtvrtek, všichni se trochu znali, a o to víc jsem byla nesvá.
Terapeutka, která mne přijímala, mi ukázala kudy dál. A tam už si mne převzala vedoucí skupiny, aby mě provedla zákoutími oddělení závislosti. Než jsem se rozkoukala, šli jsme všichni společně na rozcvičku. Já jsem jen přikyvovala a koukala, co se kolem mě děje.
Komunita, moje krátké představení. Byla jsem nervóznější než u maturity. Pak krátké zhodnocení předchozího dne a toho, co nás dnes čeká. Následovala skupina. Pár kolegů, kteří ještě prodlužovali z minulého stacionáře, se rozpovídalo o tom, že už se blíží ke konci a že se cítí skvěle. Rozebírali ale i svoje obavy z konce léčby a plného návratu do běžného životního rytmu.
Já jsem se cítila hrozně. Měla jsem pocit, že
