Deník N

Moře jasu na Měsíci je od dubna obydleno živými tvory. Tedy, živými… jak se to vezme

Milimetrová želvuška pod mikroskopem vypadá, že je připravena na všechno. Což opravdu je. Foto: Schokraie E. et al, Wikimedia
Milimetrová želvuška pod mikroskopem vypadá, že je připravena na všechno. Což opravdu je. Foto: Schokraie E. et al, Wikimedia

Jedenáctého dubna letošního roku se o povrch Měsíce při nezdařeném přistání roztříštila izraelská bezpilotní kosmická loď Berešit. Havárii takového druhu a na takovém místě mohl přežít jen jeden druh pozemského tvora. Jenže právě ten byl na palubě.

Želvušky jsou tak prapodivná stvoření, až člověka napadne, že k nám doopravdy přišly odněkud z vesmíru. Jde o samostatný živočišný kmen příbuzný členovcům (mezi něž patří pavouci, raci, korýši a zejména veškerý hmyz). Jde o maličké potvůrky: od půl milimetru do půldruhého. Žijí skoro všude, ve všech podnebných pásech, ve vodě, na povrchu země i uvnitř v půdě. Hodně se jich dá najít v mechu a v lišejníku. Živí se bakteriemi, kousíčky rostlin nebo jinými malými zvířátky – některé želvušky jsou dravé.

Až zdědí Zemi

Podivností želvušek je jejich odolnost vůči víceméně všemu. Přežijí ve vařící vodě i v kapalném heliu poblíž absolutní nuly. Snesou tisíckrát větší dávky radioaktivity než člověk. Dovedou přežít na dně oceánu při tlaku 6000 atmosfér, ale také ve vakuu. Kdyby se na naší planetě stalo něco opravdu hodně ošklivého, kdyby došlo ke katastrofě, která zničí vše, byly by želvušky patrně nejvyššími přeživšími živočichy. A Země by jim pak patřila, pokud by v jejích troskách našly něco k jídlu.

Želvušky však nepatří mezi tzv. extremofilní živočichy, tedy takové, pro něž jsou extrémní podmínky jejich přirozeným prostředím: některé bakterie a archea jsou doma v extrémně kyselých či zásaditých vodách, ve vysokém tlaku, podivný červ

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější