Deník N

Toman: Po nás potopa 2.0. Otrava hrabošů přinese jen pustou krajinu. A další hraboše

Hraboš polní se ocitl v hledáčku ministerstva zemědělství. Foto: Wikipedia
Hraboš polní se ocitl v hledáčku ministerstva zemědělství. Foto: Wikipedia

Komentář Pavla Pipka: Před půlstoletím vyšla kniha Josefa Tomana Po nás potopa. I za dnešní možnou „potopu“ je zodpovědný Toman, ale Miroslav – coby hlava ministerstva. Pod něj totiž spadá Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, jehož rozhodnutí povolit plošné hubení hrabošů polních s využitím jedovatého přípravku Stutox II jde zcela proti snaze o navracení volně žijících druhů do zemědělské krajiny.

Rozhodnutí okamžitě odsoudila nejen Česká společnost ornitologická, která se zabývá vlivem zemědělského využívání krajiny na populace ptáků, ale s mírným zpožděním i další člen vlády, ministerstvo životního prostředí. Plošná aplikace je podle něj v rozporu se Zákonem o ochraně přírody a krajiny.

I kdyby však plošné hubení protizákonné nebylo, vzpírá se i selskému rozumu. Kvůli jednorázovému problému můžeme dlouhodobě negativně ovlivnit životní prostředí, zejména populace dravců, a zadělat si navíc na větší problémy do budoucna.

Kdy jedy chrání

Jedy mohou mít kupodivu své místo i v ochraně přírody, ovšem pouze za velmi specifických podmínek. Na Novém Zélandu tráví prostřednictvím fluoroctanu sodného nepůvodní druhy hlodavců (krysy obecné, potkany) a doufají, že tyto otrávené savce sežerou taktéž nepůvodní lasicovité šelmy a uhynou.

Zélanďanům přitom jde o záchranu endemických druhů, zejména ptáků, kiviů, papoušků kakapo či kea, jejichž dlouhodobá existence není s invazními druhy savců slučitelná. Vyvíjely se miliony let bez přítomnosti savčích predátorů, a proto na ně nemohou pružně reagovat, k zavlečení savců došlo ani ne před dvěma stovkami let.

Podobně na některých neobydlených mořských ostrovech hubí zavlečené potkany nebo myši, které decimují

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější