Deník N

Hovory s TGM ukazují, jak se historie píše a přepisuje. Jsou jedním z nejsilnějších filmů roku

Muži kráčející, hovořící. Žádná selanka to ale ve skutečnosti není. Foto: Bontonfilm
Muži kráčející, hovořící. Žádná selanka to ale ve skutečnosti není. Foto: Bontonfilm
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Nápad zfilmovat Čapkovu knihu Hovory s TGM jako dialog o lásce se podobá tomu udělat z Dopisů Olze romantickou komedii, kdy Václava každou chvíli zavřou, ale nakonec to dopadne dobře sametovou revolucí. Snímek podle scénáře Pavla Kosatíka nabízí víc, než se při zběžném pohledu zdá.

Snímek debutujícího 35letého režiséra Jakuba Červenky a 56letého zavedeného scenáristy Pavla Kosatíka v sobě obsahuje dvě svářící se ambice: jednak být důstojný a státotvorný, a zároveň podvratný a zpochybňující. Vznikl ke stému výročí založení Československa (kniha Hovory s TGM vyšla původně k desátému výročí), a přitom líčí Masaryka jako opuštěného muže, jenž zpochybňuje svůj „tatíčkovský“ status.

Pavel Kosatík je v současnosti asi nejznámějším českým biografem, napsal knihy o manželkách osmi českých prezidentů, o Janu Masarykovi, Ferdinandu Peroutkovi, Pavlu Kohoutovi, Pavlu Tigridovi, Emilu Zátopkovi či Věře Čáslavské a také knižní rozhovory s Olgou Havlovou a Helenou Třeštíkovou. Touha popsat moderní české dějiny vcelku ho vedla ke scénářům devítidílného seriálu České století, který pro Českou televizi natočil Robert Sedláček, a nedávno se věnoval i tématu pražské defenestrace ve scénáři televizního snímku Bůh s námi režiséra Zdeňka Jiráského. Za Jakubem Červenkou je převážně producentská práce na duchovních dokumentech, jež točí Otakáro Maria Schmidt, dětský loutkový film Malý pán (2015) a různé videoklipy a reklamy.

Takový výčet, vidí-li ho člověk před sebou, svádí k domněnce, že se opakuje vzorec symbolického otcovsko-synovského vztahu či vztahování se mladšího tvůrce k nedostižnému ideálu. Karel Čapek se tak vztahuje k TGM, který ho odmítá, Kosatík se tak vztahuje k Čapkovi jako nejpilnějšímu českému novináři a spisovateli, Červenka zase ke Kosatíkovi. Mladší muž chce staršímu provést službu a převést do díla co nejvěrnější kopii jeho myšlenek. Každý kromě TGM je tu někdy v pozici mladšího či méně „zasloužilého“ a s vědomím těchto limitů také vznikají výsledná díla, ať už je to kniha Hovorů, nebo film o vzniku knihy.

A nevěšíme my si ten horizont příliš nízko, pane prezidente? Jedno ze zastavení Hovorů s TGM. Foto: Bontonfilm

Pravda přichází ve vrstvách

Mluvíme tu o řadě zvrstvení a také zkreslení, jichž jsme coby diváci posledního díla svědky. Dobré je, že film nic z toho nezastírá. Jistě se najdou diváci a divačky, kteří budou ochotni přijmout nabízenou reprezentaci jako „pravdu“, případně budou hledat jen jisté odlišnosti ve vzhledu hereckých představitelů od historických vzorů, a nakonec ocení herecké výkony. Martin Huba si nechal narůst pravý masarykovský vous a je dostatečně vysoký a sošný, Jan Budař chodí hezky prkenně, napodobuje Čapkovu nemoc páteře a sevření v korzetu. Tento pohled založený na přibližování se pravdě může být uspokojující, ale je pořád zjednodušený. Prakticky nám totiž Kosatík s Červenkou nabízejí nikoli opětovnou konstrukci mýtu se zahlazenými švy, abychom věřili „takto se to onoho dopoledne stalo“. Nabízejí nám místo toho dekonstrukci – otevřený pohled na proces vznikání, s upozorněním na jistou umělost. K pravdě se nepřibližujeme, ale znovu-tvoříme ji každým tvůrčím gestem.

Zachází se přitom o krok dále než v Českém století, kde historické postavy byly vystaveny silným pochybnostem, často v klíčových argumentačních soubojích prohrály nebo byly přistiženy v krizovém okamžiku doslova nahé

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Film

V tomto okamžiku nejčtenější