Deník N

Jak na měření expozice aneb Konec tmavých a přesvícených fotografií

Mnoho začátečníků si plete pojmy „režim ostření“ a „režim měření“. A to může mít pro výslednou fotografii fatální následky.

Každý fotograf by měl vědět, jak jednotlivá nastavení fungují už jen z toho důvodu, že si mnoho začátečníku plete pojmy „režim ostření“ a „režim měření“.

Proč je způsob měření expozice důležitý

Každá scéna, kterou fotografujeme, funguje trochu jinak z hlediska světla. Když fotíme třeba krajinu, chceme, aby hladina světla byla na celé fotografii vyrovnaná. Jinak je tomu ale při focení portrétu v protisvětle, protože nás většinou nezajímá světlo na pozadí, ale to, aby bylo v obličeji dostatek světla a nevyšla nám místo něj jen tmavá silueta. Z toho důvodu je nutné měřit světlo pokaždé trochu jinak.

Integrovaný expozimetr má u většiny digitálních fotoaparátů tři různé způsoby měření expozice.

Poměrové měření expozice

Každý výrobce používá pro tento režim jiný název. Můžete se setkat s označením celoplošné, zónové, případně maticové nebo například matrix. Princip je ale vždy stejný. Digitální fotoaparáty jsou vybaveny senzorem na měření světla. Ten vidí stejnou scénu, kterou sledujeme v hledáčku nebo na displeji, jen s tím rozdílem, že ho zajímá pouze světlo v dané scéně. Při poměrovém měření si rozdělí scénu na menší zóny a v nich následně měří světlo samostatně. Následným výpočtem (zjednodušeně řečeno) zjistí, jestli ve scéně dominují světlejší, nebo naopak tmavší scény, v jakém poměru jsou mezi sebou a tomu následně přizpůsobí hodnoty expozice. Když převládají tmavé partie a je potřeba více světla, tak prodlouží čas, otevře více clonu, případně automaticky zvýší citlivost, a to podle toho, v jakém režimu fotografujeme. Když je ve scéně více světlých částí, udělá to naopak. Zkrátí čas, přivře clonu nebo sníží citlivost. Díky tomu bude světlo v celé scéně rovnoměrné a fotografie bude expozičně vyvážená. Tento režim se hodí především na focení krajin a architektury.

Poměrové měření / bodové s měřením na stíny / bodové s měřením na světlo

Středové měření expozice

Druhým způsobem je měření světla ze středové oblasti. Představte si například situaci, že fotíte portrét na bílém pozadí a použijete celoplošné měření. Fotoaparát se „zalekne“ světlé plochy a nastaví expozici tak, aby ji ztmavil. Z bílého pozadí bude následně šedé a obličej vyjde na fotografii tmavý. Naopak při focení portrétu na tmavém pozadí by se expozimetr snažil snímek zesvětlit. Černé pozadí by bylo opět šedé a obličej by byl přesvícený. V obou případech nedává fotoaparát obličeji takovou váhu, protože v poměru s pozadím je na plochu menší. V těchto případech je proto nutné použít středové měření.

Bodové měření expozice

Poslední standardní způsob měření funguje velmi podobně jako středové, jen s tím rozdílem, že fotoaparát měří světlo z mnohem menší oblasti, respektive pouze z bodu. Bodové měření se hodí například pro fotografování měsíce na tmavé obloze. Ten jinak vyjde většinou velmi přesvícený a podobné je to při focení koncertů nebo divadelních vystoupení. Na účinkující svítí velmi ostré bodově světlo a obličeje jsou na fotografii často přepálené. Bodové měření ale detekuje ostré světlo a expozici posune tak, aby byla fotografie celkově tmavší. Obličeje tedy budou nasvícené tak akorát a pozadí se zatáhne do stínu. To ale u divadelních fotek, koncertů ani při focení měsíce na noční obloze nijak nevadí, protože tma bude na fotografii vždycky tmou.

Bodové měření expozice / celoplošné měření expozice

 

Předchozí díly seriálu – Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou:

1. díl – Formát fotografie

2. díl – Ostření

3. díl – Expozimetr

Autor: Martin Lukeš

 

V tomto okamžiku nejčtenější