Deník N

Autistický teambuilding aneb Každý chce zažít pocit, že to bez něj prostě nejde

Pojď, potřebujeme, abys nám pomohl. Ilustrační foto: Adobe Stock
Pojď, potřebujeme, abys nám pomohl. Ilustrační foto: Adobe Stock

Glosa Martina Selnera: Má práce v týdenním stacionáři, který se specializuje na klienty s poruchou autistického spektra, spočívá mimo jiné v každoročním absolvování dvoutýdenního tábora. Vezmeme všechny děti i starší autisty a odjedeme s nimi na hory. Před pár dny jsem se z jednoho takového tábora vrátil…

Nechci vás zatěžovat zážitky o tom, jak moc je pro mé klienty důležitá kvalitní Wi-Fi a dostatečná zásoba čehokoliv, co má v sobě cukr. A není třeba ani rozvádět, že to samé na táboře potřebují i samotní zaměstnanci… možná ještě sem tam sklenku vína. Ale letos jsem si poprvé po několika letech všiml ještě jedné věci.

Pozoroval jsem, jak si děti s autismem, ale v podstatě i dospělí autisté, na táboře daleko víc pomáhají – navzájem se o sebe starají. Netvrdím, že by si nepomáhali i ve stacionáři, kde přes rok tráví svůj čas. Není to ale tak intenzivní, tak zjevné.

Škarohlíd by mohl říct, že ten tábor byl natolik hrozný, že jim nic jiného nezbývalo. Ale to si nemyslím. Je celkem logické, že se na táboře mezi lesy a tichem chovají jinak než v Praze mezi tramvajemi a hlukem. Najednou mají ty správné podmínky pro to

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Glosa

V tomto okamžiku nejčtenější