Jak fotit tekoucí vodu a vodní hladinu
Pohybující se vodu můžeme zaznamenat dvěma způsoby. Pojďme se teď na oba podívat zblízka.
Buď chceme záběr zmrazit, to znamená zachytit každou tříštící se kapičku, anebo vodu nechat delší dobu plynout, takže výsledkem je mlhavý efekt táhnoucí se vody. Druhý případ je nepoměrně používanější.
Hlavně to ustát
Při focení tekoucí vody potřebujeme delší expozice. Dáme vodě čas, aby mohla odtéct, takže pracujeme s delšími časy. Ty zákonitě nemůžeme udržet z ruky, takže přichází na řadu pomocníčci v podobě stabilizátorů, fotoaparátů položených na přilehlém kameni nebo stativů. Při odloženém fotoaparátu nebo stativu je fajn kombinovat focení se samospouští, nebo rovnou odpalovat na dálku, aby byl náš kontakt s fotoaparátem co nejmenší, a pokud možno jsme se ho nemuseli dotýkat, protože i sebemenší dotek může znamenat rozmazání výsledné fotografie. To přece chceme pouze u vody, ne celého snímku.
Alespoň kousíček ostrý
Pokud budeme mít na snímku jen tekoucí vodu, bude fotka působit celkově rozmazaně a taková fotka poslouží maximálně jako dekorace v meditačním sále. Vždycky se proto snažíme na fotografii najít alespoň jedno ostré místo. Tekoucí potok zabereme i s okolní krajinou, zakomponujeme kapradí nebo větev stromu nad vodou apod.
Bez filtru ani ránu
Většinu takto pořízených fotografií fotíme za normálního dne a světlo, které nás v tu chvíli obklopuje a normálně nám nevadí, je tady nežádoucí. Je ho prostě moc, proto sáhneme po filtru, konkrétně na ztmavení používáme neutrální šedivé filtry (ND). Těmi vlastně fotoaparátu nalžeme, že je tma a takto oklamaný foťák pak dobrovolně zvolí dlouhý čas, během kterého zvládne odtéct hodně vody (čti: máme velkou krásnou čmouhu místo vodní hladiny).
Je to trochu i na nás
Pokud už jsme zainvestovali do vybavení, zbývá přispět našimi dovednostmi. Tahle část tvoří většinu úspěchu, do začátku je tedy dobré znát nejen naše limity, ale i limity techniky, kterou používáme. Dlouhý expoziční čas, který po fotoaparátu vyžadujeme, si bude v poloautomatických režimech zákonitě nárokovat vyšší clonová čísla (čti: bude větší hloubka ostrosti – krajina bude víc prokreslená). Tady nás může zaskočit neostrá fotka. Snímek bude měkký a bez ostrých okrajů, jde o takzvané měknutí na základě difrakce. Proto je dobré vědět, jak moc a kdy k tomuto neduhu dochází. Většinou jsou to maximální clonová čísla v hodnotách f/16-22 a podobně, proto je fajn se těmto hodnotám vyvarovat. Stačí si přečíst pár recenzí, anebo se přísným okem podívat na pár stejných fotografií z našeho objektivu.
Při focení vody hrozí více než kde jinde výskyt odlesků nebo alespoň velmi světlých míst a s těmi je dobré počítat. Na výsledné, zejména tmavší fotce mohou bílá místa silně rušit. Pokud se setkáme na fotografii s přepalem (bílá přesvícená plocha), máme téměř nulovou šanci na záchranu. Proto je dobré takovým situacím předcházet.
Expozici zaměříme bodově právě na nejsvětlejší místo. Logicky bude zbývající část fotky tmavší. Tady si kosmeticky dopomůžeme korekcí expozice, projasněním stínů nebo třeba lehčí formou HDR, nabídek je spousta podle typu fotoaparátu, který používáme.
V každém případě není třeba se bát. Je to o stativu, filtrech, troše šikovnosti, nějakých znalostech a o svačině, protože u vody vždycky vyhládne (-:
Autor: Bohuslav Brož
Křest N: Czechy. To nevymyslíš.
Zveme vás na křest knihy Czechy. To nevymyslíš. Polský autor nám ukazuje naši zemi tak, jak my ji nikdy vidět nedokážeme – zvenčí, přitom zasvěceně, s velkou znalostí faktů a s láskou.
S autorem knižní novinky Edice N Aleksanderem Kaczorowskim si v úterý 16. dubna od 19 hodin v Knihovně Václava Havla bude povídat vědecký redaktor Deníku N Petr Koubský nejen o knize, ale také o vztahu Poláků a Čechů, o podobnostech a rozdílech mezi dvěma blízkými, ale občas dramaticky odlišnými sousedními zeměmi.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.
