Deník N

Notes: Místo zvířátek máme v novinách Babišova Prchala a Halinu Pawlowskou, což je lepší než 14 stupňů v Moskvě

Člověk, jsa novinářem, by si při pondělku uprostřed prázdnin s úlevou mohl říct: tak okurková sezona v plném proudu, politici na dovolené, prezident odpočívá spolu se svým tiskovým mluvčím, aktivisté se někde v ústraní připravují na podzim stejně horký, jako bylo léto, a my konečně můžeme psát o zvířátkách a počasí. Mimochodem, dnes pršelo a to je skoro na otvírák. Nicméně my, zahraničáři, nemáme nikdy klid. Zvláště obracíme-li svou pozornost směrem, odkud obvykle přichází mráz. Nebo ještě dál. Ale i domácí scéna má na našich stránkách své zastoupení – tentokrát v podobě Haliny a Prchala. Stojí to fakt za přečtení. Pondělním děním provádí Petra Procházková.

V Hongkongu se buší do demonstrantů s pravou východní silou, vrhají na ně salvy slzného plynu a pálí po nich gumové projektily. U nás tenhle nepokojný kout světa sleduje Magdaléna Slezáková a po sérii analýz to dnes jasně a stručně shrnula do Pondělí v Hongkongu. Mám obavu, že i úterý tam bude bouřlivé a že rovněž ve středu se klávesnice kolegyně Slezákové pořádně zavaří. Jsem ráda, že za mne sleduje asijské sociální sítě a přináší nám z nich spoustu zajímavých sdělení, protože poté, co se mi do pohybu dali aktivisté ruští, už nic dalšího nestihnu.

Tedy, když jsem si přečetla titulek V kůži (a mozku) Marka „Máry“ Prchala a jeho Andreje Babiše, opravdu mne na chvíli zamrazilo. Tenhle poněkud anatomický název článku Jana Marcinka ve mne vzbuzoval obavy, že se dozvím něco snad až nemístného. Osobního, neřkuli intimního. Sebrala jsem všechny síly a musím vás uklidnit. Dětem to je přístupné, i když nevím, zda by je to bavilo. Mě to ovšem pobavilo náramně. Marek Prchal je postavička, která jednou vejde do dějin PR, jako Titanik vešel do dějin loďařství. „Všichni jsme totiž ‚smyšlené‘ postavy. Jsme částečnými, neobjektivními, tvrdohlavými výtvory naší vlastní mysli,“ píše autor poněkud složitě to, co jsem tušila: vymýšlení si může být klidně slušně placená profese a spousta nemravných činů, kterých se dopouštíme, se v naší mysli přetvoří na výstřelky dobročinnosti.

Pak je v tom poměrně odborně vyfutrovaném článku spousta zajímavých věcí, nad kterými se ještě budu muset zamyslet, protože jestli to je všechno pravda, tak se snad na ty politiky ani nemůžeme zlobit. Nevědí, co dělají. Zradil je totiž vlastní mozek.

Nakonec něco o tom, jak se nám dobře žije pod vedením týmu, jehož je i Marek Prchal členem, si přečtete v našem papírovém vydání. Kdo má problémy s daněmi, zítra hned po ránu, pokud skočí do trafiky, bude vědět proč.

Jestliže mne vylekal titulek o páně Prchalovi, článek nadepsaný „Nechceme říkat, co je pravda a co ne.“ Pawlowská a Háma budou v ČT varovat před dezinformacemi mne doslova uzemnil. Moc jsem nepochopila ilustrační fotografii pořadu ČT To se ví, na které je usměvavá Halina ve strašně malinkatém růžovém svetříku a vedle zřejmě rovněž ona, leč přikrytá zcela něčím, co má asi evokovat zahalování muslimských žen. Takže ten pořad asi bude o ženských právech a to by bavilo nejen mne, ale i pár kolegyň z naší genderově absolutně vyvážené redakce. Nebo že by to bylo o něčem úplně jiném? Taky že ano.

Podle toho, co píše Jan Tvrdoň ve své stati, se od podzimu můžeme těšit na něco zcela osobitého a zřejmě nebývalého: pořad, ve kterém se budou utkávat dva týmy v tom, kdo dokáže rozpoznat pravdivé zprávy od falešných. Na to se koukat chci, protože 80 procent svého pracovního času vyplýtvám na ověřování zpráv a vyhledávání důvěryhodných zdrojů, abyste vy, čtenáři, už neměli s touhle zdlouhavou, únavnou a nepříliš tvůrčí piplačkou žádné starosti. Když se teď k nám přidá i Halina Pawlowská a Aleš Háma, nemám obavy, že bychom neprorazili na trh se zásadní premisou: nevěřte kdekomu, kdo se nacpe na sociální sítě a podepisuje se Ferda Mravenec nebo si založí blog pod pseudonymem Leonid Lenin. Nápad ČT chválím, a kde je nakonec psáno, že právě Halina nepřitáhne k obrazovkám právě ty kategorie diváků, kteří jsou zároveň vášnivými čtenáři řetězových e-mailů a na sociálních sítích sdílejí hrůzná varování o výstavbě mešit v českém pohraničí nebo invazi Afghánců na Ostravsko. Ale už jen to, že mi někdo v tomhle novém pořadu vysvětlí – a to prý zaručeně ano!, jak to dělá pan Okamura, že má tak hezkou postavu, mne fakt navnadilo a na ten podzim se navzdory zkracování dne moc těším.

I když možná opět nastanou časy politických šarvátek až pranic, čemuž je předznamenáním svár na pražské radnici. „Hřib zkusil odvolat šéfa Pražské plynárenské. Zase porušil koaliční dohody, říká Pospíšil,“ píše Prokop Vodrážka a já si říkám, že dokud se politici hádají na schůzích a posílají si nelichotivé vzkazy přes novináře (neradi, ale vyřídíme), je to u nás celkem v klidu.

Buďme rádi, že jsme tady…

… protože když se mrknu směrem východním, přinejmenším vidím, že v Moskvě si asi žádné léto nezasloužili, neboť se tam teplota šplhá jen ke 14 stupňům. A to je i na otrlé a otužilé ruské občany příliš. Reptají a nadávají, hlavně na moskevskou volební komisi, co jim nechce k volbám připustit jejich oblíbené kandidáty. Jsou toho stále plné sociální sítě a někdy si člověk říká, zda to je zásah kvůli ideologické neshodě nebo se příslušníci Ruské národní gardy chtějí zmocnit kola, protože je už od toho běhání za demonstranty bolí nohy. Ale kluk se tedy drží…. pokud svých idejí stejně pevně jako toho bicyklu, nemám o mladou ruskou generaci vůbec obavy.

Pár demonstrací už bylo a 10. srpna má být další, budeme to za vás pečlivě sledovat a vybírat to, co je fakt pravda, neboť to tvrdí alespoň tři na sobě nezávislé zdroje. To je takové naše pravidlo… Ona vám to ale Halina Pawlowská vysvětlí líp. Doufám, že v rámci přípravy na tenhle pořad už denně čte Deník N. Vám to taky radím.

Notes

V tomto okamžiku nejčtenější