Katolickou církev v Polsku považujeme za nemocnou, říkají autoři kontroverzního filmu Klér

Klér není snadnou podívanou: Smarzowski s Rzehakem jeho tři antagonisty s až fascinující pečlivostí napěchovali velkou částí „hříchů“, kterými se polská katolická církev proviňuje proti zákonům vlastním, světským i obecně mravním. Dotýkají se problémů jako zneužívání dětí, otřesné podmínky v katolických sirotčincích či korupce a ekonomická kriminalita sahající do nejvyšších pater politické a podnikatelské sféry, o alkoholismu, nedodržování celibátu či „obyčejné“ aroganci vůči slušnému chování nemluvě.

„Materiály pro příběh jsme shromažďovali od roku 2013 a sešlo se nám jich tolik, že jsme scénář psali čtyři roky,“ říká Rzehak k takové koncentraci nešvarů. „Neznáme žádného konkrétního člověka, ve kterém by se spojilo tolik zla najednou, ale jde přece o film – a ten pracuje se symbolikou, metaforou, alegorií. Při psaní jsme měli dva hlavní cíle. Jednak zobrazit člověka, lidi v těžkých situacích, kteří hřeší a chybují. A potom ukázat člověka ve střetu s mocnou institucí, tedy katolickou církví. A ta se také dopouští chyb. Katolickou církev v Polsku považujeme za nemocnou.“ Smarzowski církev popisuje dokonce jako mafiánskou organizaci. „Mafii jde především o vliv a peníze,“ říká režisér.

Pobouření i tržní rekordy

Klér v Polsku očekávatelně vyvolal kontroverzní reakce: na jednu stranu vzbudil pobouření velké části tamní společnosti, ale zároveň lámal kasovní rekordy. Hned za první víkend promítání na konci září 2018 na něj přišlo 935 tisíc diváků, což je nejlepší domácí výsledek polského filmu za posledních třicet let. Vznikl přitom prakticky bez podpory státních institucí. „Každá vláda leze církvi do zadku, protože potřebuje její podporu. Ale současná polská vláda to dělá natvrdo, bez kondomu,“