„Je to blbý místo.“ Kontrola domova ve Svojšicích odhalila závažná pochybení
Audit, který nechal udělat pražský magistrát v domově ve Svojšicích, odhalil pochybení minulého vedení v hodnotě milionů korun. Jak to vypadá ve Svojšicích, kde žije přes sto lidí s mentálním postižením a psychiatrickým onemocněním?
Ruka se mu třese tolik, že i když má čaj nalitý jen do půlky hrnku, stejně jej cáká na šedozelené linoleum na podlaze. Sedmasedmdesátiletý František Soukup sedí na svojí vzorně ustlané posteli, v horkém letním odpoledni se mezi zdmi zámečku dá vydržet líp než venku.
„Jsem tu už tři roky, předtím jsem bydlel doma, v Praze. Je tu moc klid, chybí mi ten ruch města. Chodím jen okolo baráku, do zahrady ne, ta se opravuje,“ vypráví. Pokoj, kde s dalšími třemi úplně cizími lidmi žije a který má být jeho domovem, připomíná svojí strohostí internát nebo studentské koleje. Jsou tu jen postele, skříně, stůl se židlemi, každý má svou poličku a noční stolek. Ale zdejší obyvatelé nemají často ani žádný majetek, který by si na poličku vystavili, protože veškerý jejich příjem padne na zaplacení pobytu v domově. Pan Soukup tak ukazuje na svoji jedinou pohlednici. Samotu se pokouší narušit nonstop zapnutá televize.
Představte si, že byste léta, desítky let spali v pokoji s úplně cizími lidmi. Neměli byste ani vlastní koupelnu, protože jsou jen společné. Daleko od rodiny, známých, města, kde jste vyrostli. Všechny vaše činnosti by se odehrávaly v kolektivu. Všechny vaše vztahy by byly placené, byli byste odkázaní jen na to, co pro vás udělají už tak dost přetížené zdravotní sestry nebo pracovnice v sociálních službách. A nemohli byste