Deník N

Notes: O překonávání hranic, ostrých a tupých úhlech pohledu, o odkladech a vystřihovánkách

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Srpnové pátky nebývají zrovna nabité událostmi, ale můžou být příležitostí k zachycení dozvuků a ozvěn událostí dnů, ale i měsíců či let minulých. A tak se dnes s Deníkem N ohlédneme za ruskými demonstracemi, americkými kybernetickými útoky, s Olgou Sommerovou za jejím dosavadním životem nebo s emigrantkou z Kuby za riskantním útěkem na svobodu. Zpětným zrcátkem pohlédneme do další tváře normalizace, podržíme minutu ticha za oběti romského holocaustu a někteří z nás dnes možná vytáhnou i staré Ábíčko.

Poznámky do pátečního Notesu vypsala a hezký večer u zpětného čtení dnešního Enka vám přeje Lenka Vrtišková Nejezchlebová.

(Ne)násilně

Poklidná demonstrace v Moskvě. Násilný zákrok policie. Ty obrázky obletěly o víkendu celý svět. Jak je „čtou“ čeští poslanci? Hanka Mazancová a Bára Janáková si daly práci a vznikla pozoruhodná sbírka až diametrálně odlišných pohledů na věc. Názor komunistického poslance Zdeňka Ondráčka však asi málokoho překvapí. „Demonstrace podle zákonů, které Ruská federace má, nebyla povolená, a proto byl proveden zákrok.“ No tak, on nejspíš ví, o čem mluví.

U tématu ruských demonstrací se dnes zdržela i Petra Procházková ze zahraniční sekce v textu o zuřících fotbalových fanoušcích. Jak to spolu souvisí? Mnohé ruské noviny totiž píší o tom, že konání fotbalového utkání Spartak–Dynamo je ohroženo, neboť policie musí „veškeré své síly napnout k udržení pořádku“, takže na fotbale by tak nejspíš neměl kdo bdít okem policejním. Mlýny ruské propagandy zřejmě stále melou a snaží se rozdmýchávat negativní emoce.

(Ne)odkládat

Do pátečního vydání Deníku N patří i kreslený příspěvek spolupracovníka redakce Jaze…

…a během čekání na prezidentův další krok si můžete přečíst třeba rozhovor s velkou osobností českého dokumentárního filmu Olgou Sommerovou. Slaví sedmdesátiny, a tak se za ní rozjela Renata Kalenská s diktafonem a celé odpoledne si povídaly. Vznikl obsáhlý, velmi osobní, dosti bilanční a pro mnohé možná až překvapivě smířlivý rozhovor.

„Nejbližší lidé vždycky nejvíc zraňují, jsou moc blízko. Zraňují manželé, milenci, partneři, děti a my je taky. A děti nás zraňují až k náhrobnímu kameni, protože se o ně celý život bojíme. S Honzou (Špátou, manželem O. S.) bych si bývala potřebovala vyřídit mnoho nedorozumění a nějak jsem to zanedbala. A pak mi najednou umřel. Když je někdo z našich přátel starý nebo nemocný, máme za ním vždycky jet. Neodkládat to. Protože pak už je finito, exitus, konec. (…) Musíte odpustit i sobě.“

Olga Sommerová se svým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, který zemřel v roce 2006. Foto: Archiv Olgy Sommerové

(Ne)projdou

Seriál Jany Ciglerové Tváře Ameriky dnes pokračuje jedním velkým a velice silným příběhem v několika hutných odstavcích. Jsou to vzpomínky lékařky, dermatoložky, která s dětmi a manželem emigrovala na Floridu z Kuby. Část cesty po moři se s dětmi plavila jen s oporou velkého nafukovacího kruhu, a když jim bylo nejhůř, obklopili prý plavidlo delfíni a doprovodili je až k lodi, na které čekal její muž. I takové poetické obrazy si paní Maria uchovává na jinak velmi nebezpečnou plavbu.

Dalším dílem pokračuje i náš seriál Tváře normalizace. Jan Wirnitzer tentokrát zručně vykreslil portrét generála Františka Šádka, který přes dvanáct let velel Pohraniční stráži. Připomíná hrůzně sofistikované systémy a mechanismy, kterými pohraničníci bránili lidem toužícím po svobodě v útěku přes hraniční čáru pryč z Československa (zemřelo jich tak 186). Hrubé črty Šádkovy tváře postupně získávají na barvitosti i hloubce díky autentické výpovědi pamětníka i slovům historiků.

(Ne)dobrovolné

„U modelek, hostesek nebo třeba uchazeček o titul miss mají jejich obhájci vždy po ruce argument, že se na pódiu ukazují dobrovolně. Na ten ale jaksi záhadně zapomenou ve chvíli, kdy jde o zahalování. Pokud muslimka prohlásí, že hidžáb nosí dobrovolně, v lepším případě se dozví, že je oběť, které islám vymyl mozek,“ píše náš komentátor Jan Moláček v návaznosti na diskusi o hosteskách vedle vítězů Tour de France.

„Za tenhle komentář půjde Honza Moláček minimálně do sedmého kruhu nějakého bílého heterosexuálního mužského pekla. Love it,“ odtušila jedna fanynka. My Honzu nedáme! Úplně stačí ten očistec na sítích, kterým prochází skoro po každém svém komentáři.

„Město Baltimore, stát Louisiana, floridské městečko Lake City a jihoafrický Johannesburg. Čtyři místa, která mají společné zejména to, že se v nedávných dnech stala obětí kybernetického útoku ve formě ransomwaru. Kdykoli se to může stát i u nás,“ varuje Petr Špiřík v článku, kde rozebírá okolnosti a důsledky kybernetických útoků.

(Ne)zapomínáme

Leperiben. Nezapomínáme. Dnes si připomínáme památku stovek tisíc obětí romského holocaustu. V podvečerních hodinách proběhne na náměstí Míru v Praze čtení jmen obětí. Na pražském magistrátu zavlála romská vlajka. Podrobně se romskému holocaustu věnoval před několika lety časopis Respekt v pozoruhodném textu Romové pod hákovým křížem.

I druhá dnešní vzpomínka odkazuje k 2. světové válce. Před osmdesáti lety byl napsán dopis, o němž později jeho signatář prohlásil: „V životě jsem udělal jednu velkou chybu, když jsem podepsal dopis prezidentu Rooseveltovi doporučující vývoj atomových bomb. Ale měl jsem k tomu aspoň nějaké ospravedlnění – nebezpečí, že je vyrobí Němci.“

Kdo je autorem výroku? Kdo se srdečným pozdravem podepsal dopis, který byl (zpětně viděno) mávnutím motýlích křídel, které nakonec vedlo k „zemětřesení“ na druhém konci světa (přesněji řečeno svržení dvou amerických atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki)? Nápověda: Všechno je relativní. Více se dozvíte v textu Markéty Boubínové.

Sociální sítě dnes zaplavily (převážně klukovské) vzpomínky na vystřihování, skládání a lepení papírových modelů staveb, strojů a autíček všeho druhu. Čtrnáct dní poté, co média připomínaly jeho 90. narozeniny, dnes zemřel Richard Vyškovský, tvůrce legendárních papírových modelů hradů, zámků, ale i pohyblivých strojů, vláčků, aut a autíček, takzvaných vystřihovánek nebo slepovánek, které vycházely v Ábíčku.

A tak dnes posmutnělo několik generací kluků (a určitě i mnohých holek). Nejlíp to vystihl jeden kamarád autorky Notesu (napsal to neveřejně, tak ho nechme v anonymitě): „Snad nikdo, koho jsem nikdy neviděl, mě v životě nepřipravil (v dobrém…) o tolik set hodin času…“

Celá redakce Deníku N vám přeje krásný srpnový víkend. Předpovídači počasí z ČHMÚ a jejich matematické modely sice vyhlížejí déšť, ale až se během soboty příroda a úroda zavlaží (hurá!), v neděli má být opět slunečno a příjemných šestadvacet stupňů. A i kdyby ne, můžete si třeba něco vystřihovat, slepovat nebo si číst. Nejlépe Deník N.

Notes

V tomto okamžiku nejčtenější