Deník N

Části české pravice už zase imponují toryové, zhlédla se v Borisi Johnsonovi. Ten má ale s Margaret Thatcherovou pramálo společného

V roce 1996 převzal tehdejší premiér Václav Klaus čestný doktorát buckinghamské univerzity z rukou její čestné rektorky, bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové. Foto: ČTK
V roce 1996 převzal tehdejší premiér Václav Klaus čestný doktorát buckinghamské univerzity z rukou její čestné rektorky, bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové. Foto: ČTK

Komentář Petra Fischera: Nový šéf britských konzervativců víc připomíná populistického Donalda Trumpa než legendární Železnou lady. Včetně jejich společné a ne právě konzervativní záliby v dryáčnickém stylu a nekorektních vyjádřeních vůči ženám. A jestli něco bylo první britské premiérce cizí, pak to byl populismus.

Výběr nového premiéra Británie Borise Johnsona, který nezískal svůj mandát ve volbách, nýbrž ve stranickém referendu, vyvolal nadšení v táboře radikální pravice zejména ve Spojených státech. I prezident Donald Trump si pochvaluje, že novému premiérovi se říká „britský Trump“, a je také rád, že „he’s tough and he’s smart“, je tvrdej a chytrej. V kontinentální Evropě se z premiéra Johnsona radují především kritici Evropské unie. To platí i pro Českou republiku, kde největší nadšení vyjadřují politici ODS, kteří torye považují za své nejpřirozenější spojence. Ostatně jejich čtyři europoslanci sdílejí se čtyřmi europoslanci Konzervativní strany Británie společnou frakci v Evropském parlamentu, která se poněkud paradoxně jmenuje Evropští konzervativci a reformisté.

Napojení je tu ale ještě silnější a tradičnější. Byl to zakladatel strany Václav Klaus, který kdysi toužil navěsit ODS na konzervativní myšlení a politiku Margaret Thatcherové, což se mu minimálně rétoricky v polovině 90. let minulého století podařilo. Klausovská touha být jako Železná lady se projevovala v rozmáchlých návrzích změn, ty ale často narážely na odpor obyvatel a ideologická čistota byla pošpiněna odlišnou vládní praxí (například odklad deregulace nájmů, privatizace nemocnic apod.), což by se baronce Thatcherové, která odmítala jakýkoliv populismus, nikdy nemohlo stát. Přesto se toryové stali ideově přirozenými partnery občanských demokratů a někdy i jakýmsi alibi, díky němuž ODS mohla hlásat, že dělá politiku evropského střihu. A tak se snadněji říkaly i ideologické fráze o volném trhu, malém státu, omezování regulací a etatistické Evropské unii, když něco velmi podobného zastávala tak tradiční a velká strana, jakou jsou britští konzervativci.

Boris Johnson je ale z úplně jiného těsta než staří ideologové této pravice. Je mimo jiné spoluproduktem „konzervativní revoluce“ uvnitř strany, která po desetileté dominanci středové politiky Tonyho Blaira musela přizpůsobit své vize a strategie proměnám moderního světa. Konzervativci nejen podstatně zezelenali, ale i jejich hospodářská politika akcentovala cílenější investice státu, především do sociálních systémů (školství, zdravotnictví…).

Hlavně že je pro brexit

I nový premiér Johnson ve svém rétoricky velmi působivém prvním projevu

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější