Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Norbert Gstrein si ve svém mistrovském románu klade otázku věrohodnosti vyprávění

Román Anglické roky rakouského prozaika problematizuje narativní i čtenářské stereotypy. Dobře prozaicky doplňuje reálné příběhy nereálných osudů, jak jsme poznali například u Věry Sosnarové.

Rakouský spisovatel Norbert Gstrein byl v roce 2004 hostem Festivalu spisovatelů Praha, ale jinak je českému čtenáři relativně neznámý, i proto je třeba ocenit informativní i inspirativní doslov, jímž překladatel Radovan Charvát doprovodil svůj skvělý převod autorova mistrovského díla Anglické roky.

Shodou okolností tento román přichází do českého prostředí v době, kdy je téma falzifikace osobní paměti, fabrikace fiktivního příběhu nebo převzetí cizí identity velmi aktuální. Mám samozřejmě na mysli současnou diskusi, která se rozhořela poté, co historik Adam Hradilek přesvědčivě ukázal, že Věra Sosnarová, která nějaký čas vystupovala jako žena, jež přežila dlouholeté věznění v gulagu, ve skutečnosti v gulagu nikdy nebyla a její vyprávění, třebaže může být inspirováno osobními traumaty a těžkými životními zkušenostmi, se nezakládá na pravdě.

Padělatelé osudů

Podobný příběh jistě znal i Norbert Gstrein z německého prostředí – a poukazuje na něj i Radovan Charvát v doslovu. Román Anglické roky vyšel roku 1999; jen pár let předtím, v roce 1995, vyšla v prestižním nakladatelství Suhrkamp Verlag (tedy konkrétně v jeho dceřiné firmě Jüdischer Verlag) kniha Zlomky: Z dětství. Jejím autorem byl Švýcar, který si říkal Binjamin Wilkomirski. V knize popisuje drsné zážitky z druhé světové války, zejména smrt rodičů a věznění v nacistických koncentračních táborech, které se mu jako zázrakem podařilo přežít. Kniha vzbudila obrovskou senzaci, a to jak v historických kruzích (zabývajících se tématem holokaustu), tak u literární kritiky, která ji oceňovala jako neobyčejné uchopení traumatické skutečnosti. Vedle oslavných kritik získala kniha řadu cen, mimo jiné Prix Memoire de Shoah ve Francii, literární cenu listu Jewish Quaterly v Británii nebo National Jewish Book Award ve Spojených státech, kde mezi nominovanými byli i Elie Wiesel a Alfred Kazin.

Prakticky vzápětí po svém vydání se objevila v překladu do angličtiny (v anglosaských zemích měla úspěch největší) a další skoro desítky jazyků. Wilkomirski – podobně jako Sosnarová – se začal účastnit besed, na nichž publikum dojímal svým sugestivním líčením toho, co prožil, přičemž s každým opakováním byla jeho prezentace přesvědčivější. Dokonce se ve vystoupení nebál přidávat další detaily ohledně svého utrpení, například že byl obětí lékařských experimentů na dětech.

První pochybnosti se objevily už za tři roky.

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější