O dvou výročích, jedné zvláštní náhodě, počítání bez čísel a úskalích poválečné denacifikace
Matka je o 22 let starší než dcera. Před sedmi lety byla matka třikrát starší než dcera. Kolik je které z nich let?
Tahle úloha rozdělí lidi na tři skupiny. První z nich začne namátkou zkoušet nějaká čísla a dřív či později se trefí: úloha umožňuje odhadnout, v jakém rozsahu se asi tak ta čísla mohou pohybovat. Skupina druhá, zcela jistě menší, vezme tužku a napíše
m – 22 = d
(m – 7) = 3 × (d – 7)
a vyřeší soustavu dvou rovnic o dvou neznámých, která bude po nepatrné úpravě vypadat takto:
m – d = 22
2d = 36
Skupina třetí postupuje stejně jako skupina druhá, ale zpaměti. Všem by nám mělo vyjít totéž: matce je 40 let, dceři 18.
Koncem osmnáctého století začali matematici vymýšlet obecné postupy, jak podobné úlohy řešit – v podstatě počítačové algoritmy, samosebou dávno před počítači. Z toho povstala disciplína, které se dnes říká lineární algebra. Patří k tomu, co je ve škole z matematiky nejotravnější (bleskovým průzkumem jsem zjistil, že větší odpor vzbuzují už jen „ty vzorečky se sínem a kosínem“ a ovšem také „množiny“). Mohlo by tomu být právě naopak, jenže
