Deník N

Prezidentka Čaputová ví, že lidi zajímá, co má na sobě. Proto k módě přidává poselství

Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová při inauguraci před Prezidentským palácem v Bratislavě. Foto: Tomáš Benedikovič, Denník N
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová při inauguraci před Prezidentským palácem v Bratislavě. Foto: Tomáš Benedikovič, Denník N

V Budapešti měla na šatech prvky husarské uniformy, do Varšavy se oblékla do polské národní barvy, v Paříži její vizáž odkazovala na francouzské módní domy, vysvětluje prezidentčina poradkyně Katarína Strýčková.

Slovenská prezidentka od nástupu do funkce absolvovala pět zahraničních cest a další tři ji čekají v srpnu. Na každé cestě zazněla důležitá poselství, každou okomentovali komentátoři i analytici. Velkou pozornost však vyvolalo i to, co měla prezidentka oblečené, jaký měla účes nebo doplňky.

Hlavní média se při informování o „vizuálu“ političek dostávají do dilematu. Není to sexistické? Není nejdůležitější to, co hlava státu říká, jak formuluje naši zahraniční politiku, jak obhajuje naše zájmy a jaké hodnoty jsou jí blízké? Přemýšleli bychom nad oblečením, kdyby nás reprezentoval muž?

Modré punčochy

V případě političek se oblečení nezřídka připisuje přehnaný význam nebo se používá na jejich urážení, znemožňování či na přisuzování vymyšlených vlastností.

Zažily to už první britské poslankyně, když přesně před sto lety začaly nastupovat do parlamentu. Jak píše ve své knize současná poslankyně Rachel Reevesová, „když byly oblečené příliš formálně, označovali je za asexuální modré punčochy, když si oblékly ženštější modely, zesměšňovali je a dívali se na ně skrz prsty“.

V jistých obměnách se tento přístup k političkám objevuje dodnes a dalo by se říct, že čím dál víc a sofistikovaněji se uplatňuje přístup, že oblečením se dá mnoho vyjádřit. Zkušená politička – nebo státnička – ví, že se nevyhne pohledům a komentářům, a tuto skutečnost promění ve svou výhodu, tedy v to, že svým oblečením něco vzkáže.

Prezidentka Čaputová v Praze. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Móda je politika

Bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová se v roce 1988 setkala se zástupci polské Solidarity v zeleném kabátu, když se dověděla, že Poláci zelenou považují za barvu naděje. Bývalá šéfka americké diplomacie Madeleine Albrightová zase zanechávala vzkazy svými brožemi. Když se jí například ptali, proč vždycky když dává stanovisko k Iráku, nosí brož ve tvaru hada, vysvětlila, že ji tak nazývá Saddám Husajn.

Hillary Clintonová přijala nominaci na prezidentku v bílém kostýmu symbolizujícím barvu sufražetek a v podobném oděvu přišla i na inauguraci Donalda Trumpa. Indická premiérka Indira Gándhíová nosila sárí z látky khádí, která byla symbolem bojkotu Britů, pákistánská premiérka Bénazír Bhuttová zase kombinovala západní styl s šátkem na hlavě, aby odkazovala na modernost i konzervativní tradice.

„Móda je produkt, ale i zvýrazňovač toho, jak žijeme své životy, jak se chováme k jiným, co oceňujeme na lokální i globální škále, a tedy je něčím velmi politickým,“ napsaly ve své knize The International Politics of Fashion: Being Fab in a Dangerous World Hazel Clarková a Molly Rottmanová.

V tomto směru mají víc výhod političky, protože

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Slovenská prezidentka Čaputová

V tomto okamžiku nejčtenější