Deník N

Jdi 10 kroků vpřed. Otoč se o 90 stupňů doleva. O muži, který chtěl naučit programovat všechny děti na světě

One Laptop per Child. Zpočátku to vypadalo dobře. Foto: Knight Foundation, Wikimedia Commons
One Laptop per Child. Zpočátku to vypadalo dobře. Foto: Knight Foundation, Wikimedia Commons

Dnes uplynou tři roky od úmrtí jednoho z nejoriginálnějších myslitelů v oblasti počítačové vědy. Připomeňme si při té příležitosti, že originální nemusí vždy znamenat úspěšný.

Představte si, že dostanete pokyn v této podobě: OPAKUJ (JDI 10 KROKŮ VPŘED | OTOČ SE O 90 STUPŇŮ DOLEVA) DONEKONEČNA. Uhodnete, co se po vás chce? Víte, jaký obrazec vyšlapete svou stopou? A víte, jak byste museli pokyn upravit, aby to byl rovnostranný trojúhelník? Obě otázky jsou lehké. Z podobných prvků se však dají, což si také snadno představíte, sestavit daleko složitější pokyny. A co bychom to neřekli rovnou – programy.

Líbí se vám takový programovací jazyk? Chtěli byste se v něm naučit programovat? Pokládali byste jej za vhodný pro děti, třeba (v nějaké obrázkové podobě) i předškolní? A vůbec, myslíte si, že se děti mají učit programovat? Všechny? Jen některé? V jakém věku mají začít a co všechno se mají naučit? Rozvíjí to jejich myšlení, nebo je to samoúčelná ztráta času? Většina lidí se přece nikdy nestane programátory. Tyhle a podobné otázky po celý život zaměstnávaly člověka, o němž si dnes povíme. Odpovídal na ně zpravidla činy, ne slovy.

Od aktivismu ke kognitivní vědě

Narodit se v roce 1928 v Pretorii a být bílý znamenalo užívat si privilegovaného postavení. Rodina Seymoura Paperta byla židovská a její statut v Jižní Africe o to víc kontrastoval s tehdejší situací Židů v Evropě – a vlastně skoro kdekoli. Rodiče proto měli málo pochopení, když se Seymour během univerzitních studií v Johannesburgu začal angažovat proti právě zavedenému apartheidu. Tehdy a tam to byl nejen politický postoj, ale žádost o nepříjemnosti ze strany režimu.

Těm Seymour Papert unikl tím, že odešel do zahraničí. V Cambridgi pokračoval ve studiu matematiky a filozofie, přičemž aktivně působil v levicovém hnutí. V době studené války si tak zase říkal o nepříjemnosti, byť menší než v Jihoafrické republice. Střídal pak akademická pracoviště v Evropě a USA, než definitivně zakotvil roku 1967 na MIT v Bostonu. To bylo tehdy hlavní světové centrum výzkumu umělé inteligence. Paperta tam přitáhl jeden z vůdčích duchů tohoto oboru, profesor Marvin Minsky. Na dlouhá léta se stali nejbližšími spolupracovníky a přáteli. Velkou část významné práce vykonali společně.

Část té práce byla destruktivní.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější