Deník N

Střední Evropa je nemocná. Nejen že dala světu dva nejstrašnější válečné konflikty, ale zhoubnou infekci šíří i dnes

Symbolem středoevropského odporu proti Evropské unii se pro mnohé stal maďarský premiér. Podporu mu vyjádřili na demonstraci nazvané Orbán za nás, my za Orbána. Foto: ČTK
Symbolem středoevropského odporu proti Evropské unii se pro mnohé stal maďarský premiér. Podporu mu vyjádřili na demonstraci nazvané Orbán za nás, my za Orbána. Foto: ČTK
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Komentář Jiřího Pehe: Středoevropský region má v sobě už z dob předcházejících rozpadu Rakouska-Uherska řadu nebezpečných virů a bakterií, které dnes ještě posilují další jejich kmeny proudící z Ruska. Léčba Západem zatím nebyla dostatečně účinná, těžko se divit, že někteří tamní politici uvažují o karanténě.

Hlavní pietní akce připomínající konec první světové války se konala za účasti státníků mnoha zemí ve Francii, protože nejstrašnější boje této války proběhly právě na jejím území a také právě tam podepsaly státy Dohody příměří s německou říší. Válka ovšem nezačala v západní Evropě, kde formálně skončila, nýbrž v té střední – poté co ji Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku.

Svůj počátek má ve střední Evropě i nacismus a jím vyvolaná druhá světová válka. Adolf Hitler byl Rakušan a Bavorsko, které bylo svědkem začátků jeho politické kariéry, je historicky součástí střední Evropy v širším smyslu. Nacismu i antisemitismu se v Rakousku ostatně velmi dobře dařilo, anšlus toho byl jen formálním stvrzením. Celou střední Evropu, s výjimkou Československa, ovládly mezi dvěma válkami autoritářské režimy a fašismus se začal čile drát na povrch i v druhé československé republice.

Ne vždy vlastní vinou se pak středoevropské státy po konci 2. světové války dostaly pod kontrolu Sovětského svazu. Totalitní komunistické ideologii se v nich ale dařilo dobře. Československo, na rozdíl od některých jiných zemí, se o navíc o nástup komunistického režimu samo dost zasloužilo, když v něm ve volbách v roce 1946 zvítězila komunistická strana.

Krvavé země mezi Ruskem a Západem

Nahlížena ze Západu byla tedy střední Evropa během většiny 20. století politicky rizikovým místem Evropy. Ne nadarmo popsal americký historik Timothy Snyder středovýchodní Evropu ve své slavné knize jako „bloodlands“ (krvavé země).

Často se připomíná, že důvodem byla hlavně slabost malých států ve středu Evropy po rozpadu Rakouska-Uherska, které uvízly v geopolitické mlýnici mezi dvěma evropskými velmocemi, Německem a Ruskem. Jenže tato skutečnost ne úplně vysvětluje, co se dělo před sto lety, kdy ještě existovalo Rakousko-Uhersko. Abychom politické slabosti a nejrůznějším totalitním patologiím ve středu Evropy porozuměli, je nutné vrátit se

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější