Deník N

Tři týdny na cestě do Santiaga: když se vám motá hlava, přestanou aspoň bolet nohy

Foto: Barbora Janáková, Deník N
Foto: Barbora Janáková, Deník N

Strávila jsem tři týdny na cestách a ušla 575 kilometrů. V kopcích si utřídíte myšlenky a na chvíli pocítíte vnitřní vyrovnanost. Začnete si také vážit základních věcí, jako je teplé jídlo, soukromí, sprcha, suché oblečení i vědomí, že v případě nepříznivého počasí máte kam zalézt. Pochopila jsem také, že lidé si s sebou do Santiaga nesou zajímavé životní příběhy.

Cest do španělského Santiaga de Compostela, jednoho z nejvýznamnějších poutních míst Evropy, vede hned několik a každá má co nabídnout. Ta portugalská se z velké části line po pobřeží, nejoblíbenější je francouzská cesta, která prochází vnitrozemím. Já jsem se vydala severní cestou, kde tolik poutníků není. Vyrazit se ostatně dá i z Česka či jiných zemí, ale to vyžaduje hodně úsilí a času. Většina poutníků startuje ve Španělsku, Portugalsku nebo ve Francii.

Na takzvanou svatojakubskou cestu do Compostely každoročně vyrazí stovky tisíc lidí, pro současné poutníky už ale uctění ostatků svatého Jakuba často není hlavním cílem. Samozřejmě jsem cestou potkala i polskou skupinku s knězem, která si vyžádala otevření kostela, aby v něm sloužili mši, ale jinak byla většina svatostánků zavřená. Ani ubytovny, zvané albergue, klidnému rozjímaní příliš nepřály, protože na pokojích, kde s vámi spí dalších šest až čtyřicet osob, jste rádi, když se vám podaří na chvíli usnout.

Naopak sama cesta hloubání přála. Když vyrazíte brzy ráno za zpěvu ptáků, cestou pozorujete krávy a celá vaše existence se omezí jenom na putování, je to vlastně úleva. Měla jsem ráda rozbřesky, kdy opadla mlha a pavučiny byly díky kapičkám rosy celé stříbrné. Na tři týdny se mi podařilo nalézt vnitřní klid. Uvědomila jsem si, že jsem šťastná, když mám na sobě ráno suché oblečení, pevné boty, v břiše snídani, ideálně i s kávou, a jsem aspoň trochu odpočatá. Naučila jsem se taky spolehnout na vlastní tělo, zjistila jsem, že každý můj kousek je vysoce funkční a schopný zvládnout i těžké podmínky. Na druhé straně mi tři týdny přišly jako dostatečně dlouhá doba a ráda jsem se vrátila domů, do bytu s vlastní sprchou a záchodem. Neumím si ani představit, že bych byla na cestě déle, protože pak bych se už těžko vracela do normálního života.

To byl třeba případ Petra, který putuje už dvanáctým rokem. Měl problémy s bankou, tak prostě sbalil batoh

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Reportáž

V tomto okamžiku nejčtenější