Svět Franze Kafky? Může jej znázornit i český choreograf se švédským baletem a finským sborem
Slavný román Franze Kafky Proces má mnoho filmových i divadelních zpracování. Většinou prezentují Josefa K. jako člověka, který se musí podvolit systému. Zcela jiný přístup zvolil choreograf Jiří Bubeníček, který tento příběh pojal jako cestu labyrintem, kde není nouze o humor a rafinovanou erotiku. V představení tančí členové Královského baletu ve Stockholmu a na scéně vystupuje finský sbor, který křičí obhajobu odsouzeného. Premiéra se konala v květnu v Královské opeře ve Stockholmu.
Vaše pojetí se hodně liší od stereotypního vnímání Josefa K., kterého semele nepochopitelné obvinění a soud. U vás ale figurují úplně jiná témata. Kdo je pro vás Josef K.?
Pro mě je Proces jeden velký labyrint, kde hlavní hrdina hledá sám sebe. Zažívá nejrůznější situace, některé nepochopitelné, jiné humorné nebo dokonce absurdní. Ostatně Kafka se při předčítání svého románu smál. Myslím, že se smál absurditě života. Leckdy nám totiž připadá, že je něco drama, strašně to v tu chvíli řešíme, ale když si na tu situaci vzpomeneme s odstupem, tak se tomu už zasmějeme. Viděl jsem několik zpracování Procesu a většinou se mi zdálo, že autoři vůbec nepochopili, co chtěl Kafka sdělit. Pokaždé tam Josef K. figuroval jako ten, co ničemu nerozumí. Já jsem chtěl představit jinou verzi tohoto příběhu, připravoval jsem ji tři roky, od prvního telefonátu ředitele Královského baletu Nicolase Le Riche až k premiéře.
Jak vaši vizi přijali ve Stockholmu?
My jsme projekt představili celému divadlu, včetně finského sboru Mieskuoro Huutajat, který křičí úryvky z Josefovy obhajoby. V mnoha směrech to bylo jiné, než co běžně dělají v Královském baletu, a pro některé členy souboru možná až moc inovativní. Například mám v představení několik výrazných ženských postav, každá z nich svádí Josefa K. trochu jiným způsobem. Inspiroval mě nejen Kafkův román, ale také jeho složitý vztah k ženám, byl několikrát zasnoubený, ale nikdy se neoženil. Překvapilo mě, že pro některé tanečnice byla ale ta sexualita na scéně problém. Jsem totiž zvyklý, že lidé z branže jsou otevření nejrůznějším novinkám. Nakonec jsme ale po pár zkouškách na sále našli způsob, jak to udělat citlivěji.
Velmi důležitou roli hrály právě kostýmy, které navrhla vaše žena Nadina. Podle čeho je vybírala?
Je to naše třetí spolupráce a hodně jsme si povídali o tom, co kterou postavu charakterizuje a jak moc ji ovlivňuje kostým. Shodli jsme se, že nechceme
