Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Většina lidí si myslí, že je lepší než většina lidí.“ Autor bestselleru o prokrastinaci zkouší prorazit v USA

Petr Ludwig, autor bestselleru Konec prokrastinace. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Petr Ludwig, autor bestselleru Konec prokrastinace. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Jeho bestseller Konec prokrastinace nedávno vyšel v USA. Petr Ludwig tam odjel i se svou knihou a zkouší prorazit ve světových žebříčcích. Na prázdniny se vrátil do Prahy. Začátky v New Yorku pro něj byly noční můrou, i jeho ego totiž zaskočila obrovská konkurence. „Je hrozné, že je člověk schopný sám sebe přesvědčit, že je úplný loser,“ říká. V rozhovoru pro Deník N už téma prokrastinace odkládá, mluví spíš o tolik potřebném kritickém myšlení, se kterým se však lidé nerodí, ale i tom, že jako rozbuška vážného konfliktu stačí jediný mýtus.

Vaše kniha Konec prokrastinace / The End of Procrastination vyšla u velkého nakladatelství Macmillan. Kvůli ní jste byl sedm měsíců v New Yorku, na Facebooku jste ale psal, že to hlavně zpočátku byla noční můra.

Přestěhoval jsem se tam, aniž jsem kohokoliv znal. A vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Žiju v centru Dolního Manhattanu, hnedka vedle Wall Street. A tam je hluk a chaos, a tak jsem docela špatně spal, bez ucpávek jsem vůbec neusnul. Bylo to náročné, asi nejvíce z pohledu ega.

Zaskočila mě míra náročnosti tam uspět, člověk tam na tom opravdu musí strašně moc pracovat a mít hodně lokálních známých, konkurence je tam nepředstavitelná. New York je asi nejkonkurenčnější místo světa, alespoň co se literatury týče. Ale střídalo se to. Měl jsem super období a prožil jsem nádherné okamžiky. Celkově jsem za tu zkušenost nesmírně vděčný.

Ale občas jste si říkal: Co tady sakra dělám?

Mnohokrát. Jmenuje se to Imposter syndrom, kdy si člověk připadá někde nepatřičný. (Imposter syndromem trpí podle psychologů mnoho úspěšných lidí, nedokážou totiž svůj úspěch brát jako výsledek svých schopností a dovedností, ale vysvětlují si ho štěstím, pozn. red.) Je to nahlodání vlastní sebedůvěry, člověk si začne říkat, že to byla asi náhoda, co dokázal. Je hrozné, že nejvíc jsme si schopní svou vlastní práci rozbít my sami. Člověk je schopný sám sebe přesvědčit, že je naprostý loser.

Až se znalostmi přichází pokora

K New Yorku a vaší snaze prorazit s vaší knihou se za chvíli ještě vrátíme. Pojďme se ale chvíli zastavit u kritického myšlení, které je kromě prokrastinace vaším druhým velkým tématem. Zdůrazňujete, jak je potřeba, abychom se kritickému myšlení učili a zdokonalovali se v něm. Ruku na srdce, myslíte si, že si lidi připouštějí, že kritické myšlení mají, řekněme, nedostatečné?

Ne. A je to docela dobře změřené. Většina lidí si myslí, že jsou lepší než většina lidí, což je ovšem statisticky nemožné. Existují na to testy a studie a týká se to i hodnocení vlastního kritického myšlení. Já jsem si schválně schoval jednu anketu z Novinek.cz, kde se ptají lidí, jestli si myslí, že dokážou odhalit populismus a odolat mu. Devadesát procent odpoví, že ano.

Což nesedí.

Což nesedí! Přesně tak. Chtěl jsem původně napsat knížku o kritickém myšlení, ale nikdo by si ji nekoupil, protože si všichni myslí, že je mají a zlepšovat nepotřebují. Z provedených výzkumů sebehodnocení navíc vychází, že čím jsou na tom lidé s dovednostmi nebo vědomostmi objektivně hůře, tím

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější