Lidé s vysokým sebevědomím nemají lehčí život, říká psycholožka a vysvětluje, co je narcistická houpačka
Sebevědomí znamená, že si je člověk vědomý svých silných, ale i slabých stránek a že je dokáže v životě používat ve svůj prospěch, vysvětluje v rozhovoru psycholožka Lenka Rušarová. Sebevědomý člověk podle ní není bez strachu, trémy či pochybností o sobě. Rozumí ale sám sobě a dokáže s tím efektivně žít.
Přicházíme na svět se sebevědomím?
Se sebevědomím se v zásadě nerodíme. Je to podobné jako charakter, který se buduje v průběhu celého života – i sebevědomí se vyvíjí, nezačíná a nekončí se v nějakém konkrétním období, spíše prochází různými fázemi včetně kritických období. Ve výbavě ho tedy nemáme. Například u malého miminka se o sebevědomí nedá mluvit, protože do jistého věku si ani samo sebe neuvědomuje. Základní pocit jistoty a sebejistoty mu dává máma nebo někdo jiný blízký, kdo ho utiší, nakrmí a je s ním.
V jakém věku tedy už můžeme mluvit o sebevědomí?
Jde to postupně, malými kroky, nedá se to definovat přesně věkem, protože každé dítě se vyvíjí jinak a sebevědomí vzniká jako sněhová koule, která se postupně nabaluje. O sebevědomí je však nutné také říct, že je to nějaký konstrukt, pojem, který používáme, abychom popsali velmi komplexní psychologický jev. Souvisí s odvahou, identitou, sebeobrazem a například i s náladou.
Co má v dětství největší vliv na to, zda bude dítě dostatečně sebevědomé nebo naopak nejisté?
Přirozeně asi každého jako první napadne, že jsou to rodiče a jejich výchova, a to je pravda, ale není to to jediné, těch vlivů je víc. Rodiče jsou však ti, kdo dává dítěti pocit bezpečí a má vliv na to, jestli se dítě cítí milované, akceptované a zda může věřit ve své schopnosti a svoji hodnotu. Sebevědomí však souvisí i s vrozenými rysy, například s úzkostí. Ta je částečně i dědičnou vlastností, která se může projevit. Když má dítě například úzkostlivou matku, která přehnaně projevuje své obavy – například aby dítě nespadlo, aby se nezašpinilo nebo si neublížilo –, a samo dítě se narodilo s citlivou nervovou soustavou, tak se efekt úzkostlivosti v této kombinaci ještě podporuje a rys úzkostlivosti se zvýrazňuje. Výsledkem může být, že dítě má větší obavu vstupovat do nových situací, kontaktovat se s novými lidmi nebo mluvit na veřejnosti.
Když tedy má někdo rodiče, kteří si příliš nevěří, je předpoklad, že ani dítě nebude oplývat sebevědomím, nebo se to nemusí projevit?
S určitostí se dá říct jen tolik, že
